Na úřady plíživě nastupují vojáci. A dříve dostupné informace se najednou tají

V listopadu 2021 slavil Petr Pavel šedesáté narozeniny a prostřednictvím sociálních sítí mu dorazila i jedna pozoruhodná gratulace.

„Pane generále, přeji vám k narozeninám za celou svou rotu pevné zdraví. Ostatní benefity, jak oba víme, jsou pro bojeschopnost podružné a logisticky řešitelné. Váš emeritní poručík v záloze Zdeněk Svěrák“.

Jak už to na sociálních sítích bývá, sešly se komentáře pozitivní i negativní. Ty první oslavovaly generálovo velké srdce, ty druhé třeba připomínaly, v jaké armádě Zdeněk Svěrák hodnosti poručíka dosáhl. Vojácký styl gratulace ale spíše pobavil.

O rok později prezidentská kampaň generála v záloze pod sloganem „Vraťme Česku klid a řád“ vyvolala v části veřejnosti spíše pobavení a hlášky pamětníků ČSLA na úrovni „rozchod, kouřit povoleno“.

V posledních měsících se ale čím dál častěji a vážněji debatuje o tom, jaký vliv ve státě získávají lidé spojení s armádou, respektive s některými jednotkami.

Nejnověji byl před Vánoci na Úřadě vlády ředitelem odboru strategické komunikace jmenován Oldřich Brůža.

Major ve výslužbě působil dvanáct let jako bojový operátor v 601. skupině speciálních sil v Prostějově. Elitní výsadkářskou jednotkou, označovanou jako „české Navy SEALs“, prošel před rokem 1989 Petr Pavel a současně s Brůžou nynější náčelník generálního štábu Karel Řehka.

Poté působil na Ministerstvu obrany na ředitelství speciálních sil a v roce 2020 plánoval a koordinoval informační operace na misi v Litvě.

Později pracoval v týmu ministryně Heleny Langšádlové společně s Otakarem Foltýnem, Marií Koldinskou (která si jej rovněž zvala do svého pořadu v České televizi) a nebo Jiřinou Novákovou. Všichni dnes působí na Úřadu vlády v agendě strategické komunikace státu.

V prosinci byl jmenován do funkce ředitele odboru strategické komunikace. Ten od jeho vzniku v červenci 2024 řídila bývalá novinářka Adriana Dergamová, po jejím říjnovém odvolání byl vedením pověřen magistr umění Jozef Dobrík, který jako výtvarník vytvářel vizuál kampaně Dárek pro Putina, v jehož tričku s ukrajinskou vlajkou a zdviženým prostředníkem s oblibou pózuje novinářům Otakar Foltýn. V polovině prosince byl do čela odboru jmenován Oldřich Brůža.

Český internet jeho jmenování shrnul lapidárně: „Vládní strategickou komunikaci řídí major ve výslužbě, na kterého dohlíží plukovník, který je podřízeným armádního generála ve výslužbě, toho času prezidenta republiky. To jsme tady po roce 1989 ještě neměli.“

A padly i otázky, zda je náš stát už vojenskou juntou.

Politolog: Jednobarevné návyky. To do státní správy nepatří

O velmi nezdravé militarizaci státu hovořil s ParlamentnímiListy.cz i politolog Lukáš Valeš. „Místo úředníků, kteří jsou loajální ke státu, nastupují lidé, kteří jsou loajální svým nadřízeným,“ vysvětluje základní problém.

V případě vojáka v civilní funkci zkrátka hrozí, že mu někdo zavelí, a on poslechne. A tak státní správa opravdu fungovat nemá.

Zcela specifickou kategorií jsou pak vojáci v aktivní službě, kteří jsou vojenskou subordinancí vázáni i právně. Státní správa má přitom vlastní zákonná pravidla fungování, postavená na úplně jiných principech.

Druhým aspektem jsou podle docenta Valeše „jednobarevné návyky“ v podobě specifického vnímání světa optikou přítel – nepřítel. V armádě je tento způsob myšlení podporován, naopak ve státní správě se očekává věcný přístup bez předpojatého hodnocení.

Pro kontext dodejme, že Oldřich Brůža, ač nyní formálně demobilizován, ještě v roce 2022 vystupoval v televizním pořadu Marie Koldinské v uniformě jako příslušník armády. V roce 2023, když jej Marie Koldinská pozvala na přednášku na FF UK, už byl představen jako „expert na dezinformace“.

Oldřich Brůža je coby ředitel odboru jediným, jehož jméno je veřejně dostupné. Jména řadových referentů stát tají.

Některá postupně zjišťovala investigativní novinářka Angelika Bazalová. Ta se tématu dlouhodobě věnuje ve svém projektu Emko Angeliky Bazalové, dříve známém jako Mainstream.

„Nic zlého netušíc jsem se jednoho dne optala na Úřadě vlády, kdo přesně pracuje v takzvaném Stratkomu, tedy ‚Foltýnově‘ odboru strategické komunikace a zdali bylo na tyto pozice vypsáno výběrové řízení. Odpověď zněla, že výběrové řízení se nekonalo, referenti byli vybráni s ohledem na své zkušenosti, ovšem jména těch zkušených lidí mi prý Úřad neposkytne. Musím říct, že jsem si to musela přečíst víckrát, protože se mi nechtělo uvěřit, že to není apríl,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz, jak to celé vzniklo. Následně neuspěla ani s rozkladem.

Vysvětleno to bylo tím, že úředníci se vyjádřili, že s ním výslovně nesouhlasí, pak četnými odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v oblasti ochrany soukromí a nakonec tím, že tito zaměstnanci se zabývají bezpečnostními hrozbami celonárodního významu a jejich seznam lze potenciálně zneužít.

„Sdělení kompletního seznamu řadových zaměstnanců oddělení strategické komunikace a odboru strategické komunikace státu Úřadu vlády, jakož i sdělení údajů o profesní minulosti konkrétního řadového zaměstnance Úřadu vlády by mohlo ohrozit nejen konkrétní fyzické osoby, ale rovněž způsobit újmu zájmu Úřadu vlády, a ohrozit tak jeho fungování,“ odepsal Úřad vlády s tím, že právo na informování veřejnosti uznává, ale rozhodně toto právo není bezbřehé.

K autorství tohoto „zákazu zveřejnění“ se v rozhovoru s Marií Bastlovou přihlásil Otakar Foltýn, vládní koordinátor strategické komunikace. Do funkce byl „vyslán“ z vojenské kanceláře prezidenta republiky, a to původně na půl roku. Na konci listopadu tato doba uplynula, ale Foltýn na Úřadu vlády setrvává. Oficiálně bylo oznámeno, že koordinovat strategickou komunikaci bude „i v roce 2025“.

Bazalová se po neúspěšných žádostech na Úřad vlády obrátila na Úřad pro ochranu osobních údajů, který má v kompetenci posoudit důvody pro utajení sepsané Otakarem Foltýnem, případě i Úřadu vlády přikázat, aby jména zveřejnil.

ÚOOU v polovině listopadu rozhodl přezkumné řízení zahájit. „Lze mít důvodně za to, že rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy,“ objevilo se v rozhodnutí. V posledních dnech jsme zjišťovali u Angeliky Bazalové, jak se situace vyvíjí. Podatelka informace o průběhu řízení nemá. ParlamentníListy.cz se dotazovaly přímo ÚOOU, a ani my jsme žádné odpovědi na náš dotaz nedostali.

Mezitím Angelika Bazalová opakovaně marně vyzývala Úřad vlády, aby jména zveřejnil dobrovolně a přestal zbytečně zatěžovat úředníky na Úřadu pro ochranu osobních údajů, kteří tuto bizarní utajovací kauzu musejí řešit.

Mezi utajovanými jmény je třeba Ivan Manolov, hudebník, reklamní textař a člen spolku NELEŽ, který bojuje za „vyhladovění dezinformátorů“ a vytváří nátlak na firmy, aby neinzerovaly na webech, které vlastní utajovanou metodikou vyhodnotili jako závadné. Spolek zakládali František Vrabel, exekuci čelící exmajitel firmy Semantic Visions a Bohumil Kartous, jehož působení v Pražském inovačním institutu pod primátorem Hřibem řešil evropský veřejný žalobce a Národní centrála organizovaného zločinu.

Úředník Manolov v posledních dnech zaujal také svou tvorbou na sociálních sítích. Do nového roku na facebooku popřál: „Přeju vám, aby se z roku 2025 stal rok 1945. Držme spolu a Hitlera z Wishe porazíme. Levnější už to nikdy nebude“.

O pár dní později se zase pustil do úvahy: „Fašismus, nacismus, motorismus, tradiční rodinismus, antimenšinismus se vždycky opírají o konzervatismus“.

Utajování úředníků a jejich činnosti považuje politolog Valeš za závažný problém, jdoucí zcela proti smyslu republikánského zřízení státu. „Vždyť vůbec nevíme, co se tam za peníze daňových poplatníků děje. Je to útvar školení mužstva, nebo co to je?“ ptá se.

Mezitím se ve středu objevila nejnovější iniciativa odboru strategické komunikace, nazvaná „komunikační karta“. Všichni poslanci dostali do svých služebních mailů dokument, kterým jsou poslanci „žádáni“, aby dne 16. 1. připomněli výročí upálení Jana Palacha. „Pro tyto účely jsme pro vás připravili komunikační kartu, kde najdete vhodná doporučení ke komunikaci,“ píše výše zmíněná Jiřina Nováková, tajemnice odboru.

Na druhé straně karty je „hlavní narativ“ a hesla, která je „vhodné“ aktivně komunikovat.

Stejně problematické ale podle docenta Valeše je, že se vlastně neví, jakou pozici má na Úřadě vlády Otakar Foltýn. Koordinátor strategické komunikace nefiguruje v oficiální struktuře Úřadu a neví se, jaký má vztah k odboru strategické komunikace, nebo k dalším odborům a sekcím.

„Vůbec se neví, co tam dělá,“ obává se. Jde o zástupce ředitele vojenské kanceláře prezidenta republiky, tedy velmi vlivnou funkci, takže není divu, že se spekuluje, že byl na Úřad vlády vyslán, aby tam „hlídal“ i v jiných odborech, jak prý Valeš v kuloárech také slyšel. „Je špatně, že se to vůbec řeší, státní správa má být jasně definovaná, otevřená a transparentní,“ dodává docent Valeš.

Ještě jiný pohled na Foltýnovo „vyslání“ nabídl pro ParlamentníListy.cz ústavní právník Zdeněk Koudelka: „Umísťování aktivních vojáků na úřednických místech je proti smyslu armády, která slouží k ozbrojené ochraně státu před vnějším nebezpečím. Za riziko spojené s ozbrojeným bojem dostávají vojáci plat a mají výsluhu. Plukovník Foltýn pobírá plat a výhody vojáka, ale dělá práci úředníka a vládního propagandisty. Je to tunel na státní rozpočet a malá domů pro Foltýna. Chce-li pracovat jako úředník, má se zřeknout vojenských prebend,“ upozorňuje.

Vliv ozbrojených složek na státní správu se podle něj stává závažným problémem. „Možnosti jsou dvě. Buď se nám tu rodí nějaká civilně vojenská diktatura, anebo se prostě skupina kamarádů vojáků dohodla, že si ze státu udělá dojnou krávu,“ uzavírá politolog Valeš.