O co vlastně jde? Nebude oficiální přehlídka konvoje amerických vozidel. Pomník Díky, Ameriko se rozpadá. A k tomu přítomnost tanku na fiktivní bitvě vyvolala zjitřené emoce a urážky, které jdou napříč politickým spektrem.

Fikce? Záměr, nebo neznalost? Nebo…

„Bojové ukázky se měly uskutečnit 8. května 2016 a měly vzdát hold všem, kteří se podíleli na osvobozování Československa. Příběh fiktivní bitvy měl připomenout setkání spojenců z obou front na demarkační linii, tedy té, jež vedla za městem Rokycany. Řeka Radbuza měla symbolizovat tuto demarkační linii a měla také symbolicky evokovat i slavné setkání sovětské a americké armády na Labi, k němuž došlo přesně před 71 lety, tedy 25. dubna 1945,“ uvádí se v tiskové zprávě Magistrátu města Plzně.

Jenže! Organizátor akce Michal Kindl vysvětluje na svých internetových stránkách: „Nepravdivé sdělení jedné politické strany spustilo abnormálně vysoký tlak,“ který vyústil ve výhrůžky samotnému autorovi, a dokonce jeho rodině. „Lži a nadávky na internetu jsem přecházel s úsměvem, respektive jsem na to ani neměl čas, ale poslední kapkou bylo, že mé skoro sedmdesátileté mamince, která v důchodu pracuje ve vedoucí funkci organizace pomáhající opuštěným zvířatům, přišel e-mail, kde jí pisatel vyhrožoval i smrtí za to, že prý ‚vychovala komunistického zmrda‘. Obdobný tlak je vyvíjen i na další účastníky bitvy nebo desítky lidí, kteří nám každoročně s realizací bezplatně pomáhali. Z tohoto důvodu jsem se dnes rozhodl, že již není možné bitvu uskutečnit,“ říká Kindl.

Tři měsíce příprav podle něj zhatilo jedno nerozumné prohlášení na stránce TOP 09, kde uvedli nepravdivou informaci, že „vedení města zařadilo na program bitvu Rudé armády“. Pisatel podle Kindla bohužel zcela ignoroval tiskovou zprávu Města Plzně, kde se jasně uvádí, že jde o ukázku bitvy na demarkační linii, a pisatel také neměl ani tu slušnost zavolat autorovi bitvy a zeptat se ho, co skutečně v bitvě bude.

„Pokud komukoli řeknete demarkační linie, nijak ho nepřekvapí, že tam bude ruská i americká armáda. Pokud ale z kontextu vytrhnete pouze informaci o ruské armádě v Plzni bez dalšího vysvětlení, vzniká nebezpečná fáma a bohužel přesně to se také stalo. Tohle nepravdivé prohlášení okamžitě převzala část médií jako zprávu dne: ‚V Plzni bude bojovat místo americké armády ruská!‘ a organizátorům začalo skutečné peklo. Přisadil si prý i redaktor ČT1 Marek Wollner, jenž podle Kindla uveřejnil na svůj facebookový profil zprávu, kde se mj. uvádí, že ‚nejenže v Plzni už nebude US Army, ale místo toho se má odehrát inscenovaná bitva wehrmachtu s Rudou armádou, která se vůbec nikdy nestala‘.“

Manipulace!

Ondřej Ženíšek, předseda plzeňské TOP 09, k tomu pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Je nám velmi líto, že situace, která začala jako standardní debata na zasedání plzeňského zastupitelstva, se nakonec vyhrotila do takovýchto rozměrů. TOP 09 je obviňována, že celou věc rozpoutala, ale opak je pravdou. Své postoje jsme formulovali klidně a velmi konstruktivně. Asi nikdo se nám nemůže divit, že v okamžiku, kdy nejvyšší ústavní činitel otevřeně prohlásí spojenecké závazky v NATO a EU za vazalství a jde se poklonit totalitnímu vládci, máme obavy z dalších manipulací s historií. Stejně tak i vedení naší radnice již odvrací hlavu od plnění vlastních usnesení na podporu lidských práv.“

Bohužel v současné vyhrocené společenské atmosféře se podle Ženíška konstruktivně vedená politická debata zvrhla v ‚přestřelku‘ na sociálních sítích. „Za TOP 09 a její členy i sympatizanty mohu říci, že takový způsob debaty je nám cizí. Co se týká názoru na konání Convoy of Liberty nebo přítomnosti vojenské techniky Rudé armády, se samozřejmě nemusím se všemi diskutujícími shodnout, ale doufám, že se alespoň shodneme na tom, že u nás naštěstí stále platí svoboda slova a že máme právo na zastupitelstvu města Plzně pokládat jakékoliv otázky a zveřejňovat svůj názor, pokud tím neporušujeme zákon!?

Zároveň bych se chtěl absolutně distancovat od všech nenávistných a výhrůžných vzkazů panu Michalu Kindlovi či jeho rodině. Takový způsob řešení problémů je mi lidsky naprosto odporný a nikdy jsme nikoho k takovým činům nevyzývali. Na závěr bych chtěl jen podotknout, že po jednání zastupitelstva můj kolega nabídl Michalu Kindlovi schůzku, ale doteď neobdržel žádnou odpověď,“ uvádí předseda plzeňské Topky Ondřej Ženíšek.

Válka klubů

Vedení města nakonec tedy rozhodlo o zrušení bitvy. Kolona vozidel avšak, sice v městském provozu, ale přece jen bude. František Polívka za Klub 3. armády Plzeň, „militarista tělem i duší“, pro PL uvedl: „Celá léta to jezdíme doslova zadarmo a nyní jsme opět nabídli, že tu přehlídku na Klatovské třídě uděláme zadarmo. To byl náš slib panu primátorovi a zastupitelstvu, že za to nic nechceme. Pokud military klub s panem Rudolfem Bayerem na tom trhal nějaké peníze – a prý dost velké – tak my jsme nikdy nic nedostali.“ Jde o válku military klubů? Pravděpodobně ano. Už v minulosti na sebe prý některé kluby posílaly policejní hlídky, ať již při průjezdu obcemi nebo mimo zástavbu – a kontrolovaly se historické zbraně, technický stav vozidel a jejich způsobilost pro silniční provoz. To všechno samozřejmě citelně narušovalo časový harmonogram průjezdů v různých obcích a městečkách. Peníze tedy údajně dostává peníze jen jeden klub.

„Ostatní jezdí za malý sponzorský finanční dar na naftu. Když obec nebo město dá tři čtyři tisíce, někde maximálně pět, to je ale pomalu výjimka. Jsou to slušní lidé a vědí, že tam přijede spousta vozů a že ta údržba stojí velké peníze a také spotřeba těch vozů není vůbec zanedbatelná,“ uvedl dále Polívka a vysvětlil, jak to bude letos: „Nyní pojedeme 600 kilometrů jihozápadními Čechy, vyjíždíme ve čtvrtek ráno a vracíme se v sobotu večer a v neděli jsme v Plzni.“ Na vysvětlenou je třeba konstatovat, že Rudolf Bayer, předseda Military Car club Plzeň, je městským zastupitelem za ČSSD a členem kontrolního výboru.

Poloprázdná kasička

„Ty desítky milionů, které se za ta poslední léta do oslav napumpovaly, tak město už je prostě nemá,“ zhodnotil pro ParlamentníListy.cz komunistický poslanec, současný krajský a bývalý městský zastupitel Jiří Valenta: „A i kdyby to chtělo slavit, tak nemůže dávat několik milionů každý rok. Dejme tomu, do kulatých oslav, s tím bych ještě souhlasil. Jestli si chce někdo připomínat hrdinné Američany v Plzni, ať si je připomíná, já proti tomu nic nemám. Ale nemůže se každý rok do toho dávat z ideologického hlediska několik milionů. Ten městský rozpočet není nafukovací. Ty konvoje to samozřejmě nedělají zadarmo, ty to nedělají z čisté lásky. Kdyby se tu chtěly projet s tou svou technikou a zadarmo, tak to město po tom skočí všemi deseti. Když nemá peníze, tak jsou tu potřebné jiné věci sociálního a zdravotního charakteru a další. A město bude každý rok cpát – já nevím přesně, kolik to bylo vloni, jestli to bylo pět milionů nebo kolik, do těch oslav. Myslím, že i skromná forma oslav osvobození je vhodná forma. Ty megalomanské trachtace, do kterých se ještě vsouvá ideologický podtext, to se mi osobně nelíbí. A nelíbily se mi ani v souvislosti se sovětskou armádou,“ uvádí Valenta.

Wermacht versus Rusové, zachrání to US

„Sovětský tank v ulicích Plzně v rámci připomínky osvobození a oslav jeho výročí je takový nesmysl, jako kdyby se při téže příležitosti producíroval americký obrněnec v ulicích Ostravy. S historií to nemá vůbec nic společného,“ uvedl regionální historik Martin Lang. „Že by německé síly kdesi na našem území vyhrávaly v poslední fázi války ve střetech s Rudou armádou, o tom nevím nic. Snad mohla lokálně nastat nějaká drobná šarvátka, kde se Sovětům na pár chvil zrovna nezadařilo. Ale prvořadou starostí většiny příslušníků německých zbraní bylo co nejrychleji se dostat do zajetí u Spojenců. Vůbec si nedělali iluze, jak by to s nimi dopadlo na východní straně demarkační linie. Není divu – po tom všem, co národům Sovětského svazu během války udělali…“ V podstatě totéž uvádí i poslanec Valenta: „Pokud bych měl k tomu nějaké stanovisko, tak mě – a nejen mě – zarazil v Plzni zamýšlený scénář bitvy, která se tedy nyní, jak už víme, neuskuteční. S tím, že sovětská vojska budou fiktivně bojovat s vojsky wermachtu, budou poražena, což tedy vůbec nevím, zda se na českém území někdy stalo, aby sovětská vojska byla wermachtem poražena, a pak přijede jakoby americká armáda a udělá pořádek a samozřejmě slavně zvítězí. Já jsem v tom viděl takový ideologický podtext, který do takovýchto oslav vůbec nepatří. Samotní organizátoři tvrdí, a ty nikdo nemůže podezírat z toho, že by nějak nadbíhali Rusku, Sovětskému svazu nebo komunistům, že to má být pouze dobová rekonstrukce, nikoliv jako reálná akce, která by se vztahovala k osvobození Plzně americkou armádou. To přece už dnes nikdo nechce rozporovat.“

… přihoďte tam vznášedlo!

Nebyli bychom ovšem u nás doma, kdyby se z odmítnutí zapojení sovětského pancíře do jakési fiktivní, historicky zcela neadekvátní show v Plzni nestalo politikum, glosuje pro ParlamentníListy.cz historik Lang. „… Jednomu je líto, že už nežijí skvělí literáti – ironici, jako třeba Hašek, Poláček anebo Havel. To by byl námět na povídku, novelu či hru! Celá kauza vzbuzuje podezření o naprosté ztrátě soudnosti. Celá ta neukázková, nereálná ukázka by se snad, s hodně přivřenýma očima, mohla odehrát někde poblíž demarkační čáry. Ale protože zkresluje historii, tak vlastně ani tam. A vůbec nikde, kde se odehrávají ukázky z vojenské historie. Nejspíš by to šlo provést někde na bývalém tankodromu, sloužícím dnes jako motokrosové závodiště. Byla by to zábava, ačkoliv, s prominutím, úplně pitomá. Já bych pak v pozici režiséra přidal třeba ještě vznášedlo z Lucasových Hvězdných válek nebo Hurvínkovu koloběžku,“ odlehčuje Lang.

Štváči polarizují společnost

Komunista Valenta pak tvrdě kritizuje své oponenty: „Topka v poslední době nemá, jak na sebe upozornit, tak na sebe upozorňuje takovými hloupostmi. Prostě, vždyť víte, že různě po republice jsou simulované bitvy. Lidem jde, když to už takto zjednoduším, o tu techniku. Ne o ideologický náboj, který tomu například topáci dodávají. A podle mne úplně zbytečně. Protože lidé chodí na tu techniku. Ať si nedělají iluze ani samotní organizátoři tady Oslav svobody, že lidé chodí slavit Američany. To jenom někteří. Jestli tak dvacet třicet procent. Ten zbytek se jde podívat na konvoj, techniku, protože to je docela zajímavá věc. Někteří pravicoví ideologové mají tady ještě jaksi smůlu, že zde žije ještě dost pamětníků. Američané přijeli do osvobozené Plzně, kde skoro nebojovali, maximálně vystřelili na kostel a ještě asi třikrát někde. Údajně tady padl jeden americký voják, ale to snad není ani prokázané. Ty plzeňské odbojové skupiny, které se sjednocovaly kolem Plzně, ta domobrana, tak více méně tu Plzeň předala Američanům jakoby osvobozenou. Je pravda, že některé německé jednotky ještě byly v kasárnách, ale samozřejmě blížil se konec války. A proč by měli bojovat s Američany, když se báli upadnout do ruského zajetí. Tak ty zbraně složili sami a Američané tak zas velkou zásluhu na osvobození Plzně nemají.“

Ideologické póly se v této republice podle Valenty začínají strašlivým způsobem polarizovat. „Určitá část národa tíhne k Rusku jako slovanské zemi, určitá zase na Západ, protože tady v Plzeňském kraji je velká část rodin včetně té mé, jež mají příbuzné v Německu, ta hranice je přece kousek. Ale ti štváči to uměle polarizují. Ono to bylo poslední léta vybalancované. Velká část republiky slavila osvobození Rudou armádou, Plzeň a okolí slavily osvobození Američany. Já jsem to bral jako přirozené. I když tvrdím, že tu sovětští vojáci ztratili 70 000 lidí a Američané nevím kolik jednotek vojáků, tak i přes tento neúměrný počet ztrát mě ty oslavy připadaly úměrné. Dělají to topáci v čele s knížetem – kdo ví, kam je napojen, on má snad švýcarské občanství a je to Rakušan, tak co můžeme čekat, když to není Čech. Takovíto lidé to budou polarizovat a zanášet do společnosti takovéto rozmíšky, které jsou podle mého názoru úplně zbytečné. Ať město udělá oslavu, ať se položí věnce k památníku, ať tam zahraje nějaká hudba, projde tam čestná jednotka a konec. Takto se slaví všude, a ne takové trachtace, na které si tu někteří lidé zvykli, když se do toho lijou miliony a město na to nemá,“ uzavírá Jiří Valenta.

Za vším hledej Putina?!

O tom, že naši společnost prolézá chapadlo nejrůznějších kombinací a zákulisních tahů, hovoří Martin Lang následovně: „Také se prý mluví o tom, že pomník díků Americe prý z místa odstraňuje jakási utajená proruská klika na plzeňské radnici. Hmmm, kdyby ty mikrotrhlinami prolezlé bloky na někoho spadly, tak by z toho byla proruská sabotáž? Kdyby kámen zabil někoho z proruských aktivistů, byl by to odporný imperialistický útok na sympatizanty Ruska? Jako geolog si troufám říci, že problém tkví nejspíš v příčině odebrání monolitů v lomu, kde se k těžbě nešetrně používala trhavina. Jenže na to se asi dalo přijít hned, že…,“ odkazuje na realitu historik z muzea ve Strašicích na Rokycansku. Nedává tedy žádnou šanci fámám, které hovoří o ruském vlivu, dokonce i o tom, že si to Ruská federace u sociálnědemokratického vedení města „posichrovala“ i neuskutečněním tradičního konvoje historických amerických džípů. Opozice nemůže současnému vedení města zapomenout čínské sbližování i „pokukování“ po Rusku a třeba také Kazachstánu. Prostě příliš velká orientace na východ, jak permanentně burcuje TOP 09.

... zapomeňte…

Je třeba však ještě zmínit jednu pozoruhodnou skutečnost, na kterou upozorňuje Michal Kindl na svých stránkách: „V roce 2000, kdy Plzeň řídil Jiří Šneberger z ODS, jel Plzní ruský tank T34 a bylo zde kromě spojeneckých veteránů i 22 veteránů ruských. Skuteční příznivci historie je vítali nadšeně a nedělali žádné rozdíly. V roce 2005, kdy Plzeň řídil Miroslav Kalous z ODS, Plzní pochodovali vojáci naší armády a nesli vlajky čtyř velmocí, které nacismus porazily. Tenkrát jsme tedy také zdravili vlajku SSSR.“ V devadesátých letech visely kolem centra vlajky všech spojenců – byly tam i vlajky Austrálie nebo Nového Zélandu, jehož vojáci sloužili ve spojenecké armádě. Poslední léta i ty zmizely a občas se tu objevily kromě českých a amerických vlajek i belgické, protože – což je třeba pro objektivitu zdůraznit – první cizinci, první jednotka, která vstoupila do města, byli Belgičané. Tato slova posledních pamětníků nebo jejich příbuzných však čím dál více zanikají…