Lichtenštejnové u českých soudů usilují o vrácení rozsáhlého majetku, mimo jiné zámků v Lednici a ve Valticích na Břeclavsku. Lichtenštejnové přišli o majetek v tehdejším Československu v roce 1945 na základě Benešových dekretů. Podle Nadace knížete z Lichtenštejna ale byla konfiskace nezákonná, a proto podala žaloby k 26 českým okresním soudům. Podle dostupných informací Lichtenštejnové zatím se žádnou z těchto žalob neuspěli, a to ani následně u Ústavního soudu.

Nyní Nadace knížete z Lichtenštejna navrhuje mimosoudní urovnání sporu. Spočívalo by v tom, že se vzdá vlastnických nároků a nároků na odškodnění výměnou za založení společného fondu s Českou republikou, do něhož budou převedena veškerá vlastnická práva ke spornému majetku. Výkon vlastnických práv by zajišťovala správní rada fondu jmenovaná knížecí nadací a státem, přičemž knížecí nadaci by byla svěřena povinnost s majetkem převedeným do fondu odpovědně a udržitelně hospodařit.

„Navržená podoba mimosoudního urovnání by vyřešila nejen tzv. otevřené otázky, ale umožnila by lichtenštejnským subjektům, zejména Nadaci knížete z Lichtenštejna, v České republice investovat,“ uvedl v dnešní tiskové zprávě mluvčí nadace. Podotkl také, že soudní řízení trvají již téměř deset let, což není výhodné ani pro jednu stranu, ani pro kulturní a přírodní dědictví, které vyžaduje neustálou a nerušenou péči bez blokád trvajících desetiletí.

Spor o rozsáhlý majetek

Rod Lichtenštejnů v Česku usiluje o vrácení rozsáhlého majetku, mimo jiné zámků v Lednici a ve Valticích na Břeclavsku. Minulý týden krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí soudu v Břeclavi, podle kterého stát a další instituce nemusejí rodu Lichtenštejnů tyto zámky vracet. Právní zástupce nadace Aleš Linhart novinářům po jednání řekl, že podá dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nadace podala žaloby k 26 českým okresním soudům na konci roku 2018, jedním z nich byl i soud v Břeclavi. Nadace v žalobách poukazuje na to, že poslední držitel rodových majetků na českém území František Josef II. nebyl občan Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, navíc hlava suverénního státu. Konfiskace majetku tak podle nadace byla nezákonná.

Do sporu mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem se již dříve vložil také prezident Petr Pavel, který se sešel s lichtenštejnským knížetem a řešil s ním, jak by se mělo naložit s majetkem, který byl Lichtenštejnům zkonfiskován po druhé světové válce podle dekretu prezidenta Eduarda Beneše.

Pro Deník N prezident shrnul jednání s knížetem následovně: „Lichtenštejnsko nepožaduje navrácení majetku, nepožaduje finanční vyrovnání. O co jim jde, je společná správa toho majetku, jinými slovy vytvoření nějakého fondu nebo nadace mezi Lichtenštejnskem a Českou republikou, který by se společně staral o údržbu a provozování majetku, o kterém se bavíme, především kulturních památek. Pokud by to bylo v této podobě, pak si myslím, že by to bylo velice solidní vyrovnání, ke kterému bychom soud opravdu nepotřebovali.“

Rovněž rozepři řešil s Lichtenštejnskem se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva Kateřinou Šimáčkovou. To pro ParlamentníListy.cz ostře zkritizoval expremiér Jiří Paroubek, který hovoří o zásahu na úrovni velezrady: „Já si myslím, že je to opravdu neslýchaný postup prezidenta. Tohle je takový zásah, který v podstatě znejisťuje pozici ČR ve sporu, který stále ještě probíhá.

A ve hře není jen lichtenštejnský majetek. To, že někdo si našel právní trik a říká, že jsou to Lichtenštejnci, ale oni v tom roce 1930 nebo 1931, kdy bylo sčítání lidu, tak si jako obcovací jazyk dali němčinu. Takže z tohoto hlediska vycházejí pak Benešovy dekrety prezidenta republiky po roce 1945, a proto ten jejich majetek byl zabaven. Kromě toho oni nebyli žádná neviňátka. Blahopřejný dopis Adolfu Hitlerovi k uzavření mnichovské dohody, spolupráce s německou mocí při stanovení hranic druhé republiky na jižní Moravě po Mnichovu 1938…

No ale ve hře je ještě víc. Jakmile by prošlo toto nějakou dohodou, no tak pak je ve hře také vydávání německého majetku, který byl tehdy zabaven šlechtickým rodům. A to je vlastně prolomení restituční hranice 25. února 1948. No a pak ještě kam půjdeme? Pak půjdeme k tomu, že byl zabavován také majetek zejména německé šlechty a také církve po roce 1918? To zrušíme dodatečně Švehlovu agrární reformu? To jsou prostě neuvěřitelné zásahy, nevlastenecké a řekl bych až na hranici vlastizrady,“ uvedl Paroubek.