Zdeněk Mlynář byl až do roku 1968 aktivním komunistou, jehož pojilo dlouholeté přátelství s Michailem Gorbačovem, se kterým studoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě. Nesouhlasil ovšem s okupací, později byl vyloučen ze strany, podepsal Chartu 77 a emigroval do Rakouska. V době těsně po sametové revoluci pobýval Mlynář v Moskvě, kde diskutoval s tehdejší vládnoucí komunistickou garniturou v čele s Gorbačovem.

Podle zjištění historika Michala Macháčka měli mít sovětští i českoslovenští komunisté zájem prosadit na post prezidenta právě Mlynáře. Klíčový je přepis telefonního rozhovoru mezi členem sovětského politbyra Alexandrem Jakovlevem a Karlem Urbánkem, což byl tehdy nejvýše postavený československý komunista.

„Na otázku, zda to znamená, že Mlynář může hrát roli v současné politické situaci v Československu, odpověděl K. Urbánek: ‚Ano.‘ Vidí možnost, aby Z. Mlynář zaujal některý stranický nebo státní post. V nynější situaci by se jednalo o optimální východisko. ‚Včetně postu prezidenta?‘ zeptal jsem se. K. Urbánek odpověděl: ‚Ano, samozřejmě.‘ Ostatně Mlynář již byl nominován řadou organizací jako kandidát na tento post,“ přiblížil historik Macháček.

Mlynář se prezidentem nestal, místo něj byl zvolen Václav Havel. „Zdeňka jsem si nesmírně vážil, důvěřoval jsem mu. Byl bych si přál, aby měl úspěch, ale nedošlo k tomu. Alespoň ne v té míře, s níž jsem počítal,“ řekl Gorbačov v jednom z rozhovorů na konferenci v Praze v roce 1999, dva roky po smrti Mlynáře.

Mlynářův syn Vladimír prý podobnou spekulaci nikdy neslyšel. „Nikdy se o tom přede mnou otec nezmínil. Že o něm někdo v těchto souvislostech mluvil, je asi možné, ale nemyslím, že to byl kdy realistický scénář. Tehdy padala různá jména, události běžely hrozně rychle. Pokud vím, tak za prezidenta chtěli osmašedesátníci a komunisté buď Dubčeka, nebo Jičínského. Naštěstí revoluce šla jiným směrem,“ řekl pro server iROZHLAS.cz bývalý ministr informatiky.