Středečním rozhodnutím Nejvyššího soudu o zamítnutí kasační stížnosti Institutu H21 a sdružení Otevřená společnost začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Kasační stížností se ohrazovaly proti loňskému vypnutí několika webů jako například Protiproud, Aeronet či První zprávy v souvislosti s tím, že propukla válka na Ukrajině. Zdůvodnění Nejvyššího soudu je naprosto dramaticky šílené a vrací náš dnešní svět do časů před listopadem 89. V odůvodnění zamítnutí té stížnosti stojí formulace typu, že vláda vlastně nikomu nenařídila žádné restriktivní kroky, jenom je doporučila a také zdůvodnila, že by bylo dobré ve velmi kritické mezinárodní situaci pozastavit určitý typ informací či dezinformací, aniž by definovala, jaký v tom v daném kontextu činí rozdíl, a nechává to na soukromých subjektech, které se zabývají distribucí internetového obsahu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V tomto případě šlo o zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC. „Ještě druhý den dostalo toto sdružení velmi výrazné doporučení od bezpečnostních orgánů, a to svědčí o tom, že mělo dojít k vypnutí těch ‚závadných‘, ‚škodlivých‘ webů. CZ.NIC učinilo to, co učinilo, vypnulo z minuty na minutu několik webů. Nejprve jich bylo osm, pak jejich počet rostl. Kvůli tomu pak probíhal soudy, jejichž podstatou bylo právo na svobodu slova, ale i ohrožení ekonomického výsledku těch provozovatelů. Otevřená společnost a Institut H21 to vzaly od toho absolutně nejlogičtějšího konce, od Ústavní listiny práv a svobod, jejíž článek 17 zajišťuje až na naprosto nepatrné výjimky absolutní a ničím nekorigovatelnou svobodu získávání a šíření informací všemi způsoby a bez ohledu na hranice a technologie,“ připomíná mediální analytik.

Nepustit informace k lidem podle Nejvyššího soudu lze

Ona výjimka tkví v paragrafu, který říká, že je přípustná v případě, že by se touto činností ohrozila bezpečnost státu. „Nemám zato, že by se, ale může to být jen můj soukromý názor, činnost těchto webů nějak dotýkala bezpečnosti našeho státu. Tyto weby jen přinášely jiné informace než mainstreamová média, jejichž informace byly odvozeny od státní doktríny zahraniční politiky a vládního směřování. To je velmi zásadní okamžik pro vývoj naší demokracie, protože nám jeden z nejvyšších soudních institutů potvrzuje, že vláda nebo nějaký podobný orgán tohoto typu, třeba Bezpečnostní informační služba nebo já nevím kdo, vojenská kontrarozvědka, může dát doporučení pro tyto provozovatele nebo jiné instituce, aby v zájmu lidového blaha ty či ony informace do světa nepustily a jakýmkoli způsobem tomu zabránily,“ upozorňuje Petr Žantovský.