Středečním rozhodnutím Nejvyššího soudu o zamítnutí kasační stížnosti Institutu H21 a sdružení Otevřená společnost začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Kasační stížností se ohrazovaly proti loňskému vypnutí několika webů jako například Protiproud, Aeronet či První zprávy v souvislosti s tím, že propukla válka na Ukrajině. Zdůvodnění Nejvyššího soudu je naprosto dramaticky šílené a vrací náš dnešní svět do časů před listopadem 89. V odůvodnění zamítnutí té stížnosti stojí formulace typu, že vláda vlastně nikomu nenařídila žádné restriktivní kroky, jenom je doporučila a také zdůvodnila, že by bylo dobré ve velmi kritické mezinárodní situaci pozastavit určitý typ informací či dezinformací, aniž by definovala, jaký v tom v daném kontextu činí rozdíl, a nechává to na soukromých subjektech, které se zabývají distribucí internetového obsahu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V tomto případě šlo o zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC. „Ještě druhý den dostalo toto sdružení velmi výrazné doporučení od bezpečnostních orgánů, a to svědčí o tom, že mělo dojít k vypnutí těch ‚závadných‘, ‚škodlivých‘ webů. CZ.NIC učinilo to, co učinilo, vypnulo z minuty na minutu několik webů. Nejprve jich bylo osm, pak jejich počet rostl. Kvůli tomu pak probíhal soudy, jejichž podstatou bylo právo na svobodu slova, ale i ohrožení ekonomického výsledku těch provozovatelů. Otevřená společnost a Institut H21 to vzaly od toho absolutně nejlogičtějšího konce, od Ústavní listiny práv a svobod, jejíž článek 17 zajišťuje až na naprosto nepatrné výjimky absolutní a ničím nekorigovatelnou svobodu získávání a šíření informací všemi způsoby a bez ohledu na hranice a technologie,“ připomíná mediální analytik.

Nepustit informace k lidem podle Nejvyššího soudu lze

Ona výjimka tkví v paragrafu, který říká, že je přípustná v případě, že by se touto činností ohrozila bezpečnost státu. „Nemám zato, že by se, ale může to být jen můj soukromý názor, činnost těchto webů nějak dotýkala bezpečnosti našeho státu. Tyto weby jen přinášely jiné informace než mainstreamová média, jejichž informace byly odvozeny od státní doktríny zahraniční politiky a vládního směřování. To je velmi zásadní okamžik pro vývoj naší demokracie, protože nám jeden z nejvyšších soudních institutů potvrzuje, že vláda nebo nějaký podobný orgán tohoto typu, třeba Bezpečnostní informační služba nebo já nevím kdo, vojenská kontrarozvědka, může dát doporučení pro tyto provozovatele nebo jiné instituce, aby v zájmu lidového blaha ty či ony informace do světa nepustily a jakýmkoli způsobem tomu zabránily,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Srovnání s dobou před rokem 89 použil i proto, že komunisté přece také nezakazovali. „Nebylo zakázáno říkat, že existoval nějaký Tomáš Masaryk či spisovatel Ivan Klíma. Přesto, a to je moje osobní svědectví, jsem právě kvůli zmínce o těchto dvou osobnostech nesměl obhájit diplomku, která se mimo jiné zabývala Čapkovými fejetony. Vždyť jak je možné, že student vysoké školy za socialismu zná jméno Tomáše Masaryka či Ivana Klímy? Přitom Ivan Klíma od konce 50. a hlavně v 60. letech dával v Českém spisovateli edičně dohromady dílo Karla Čapka, takže to byla absolutně relevantní autorita, kterou nešlo obejít v práci na dané téma. Soudruzi na fakultě neměli nic zakázaného, ale museli se zachovat podle toho, co bylo v jejich zájmu. A pokud se Nejvyšší soud jako vysoká autorita chová tímto způsobem, tak nás vrací o mnoho a mnoho let zpátky. A jestli to zpátky je také dopředu, tak nás všechny potěš pánbůh,“ obává se mediální odborník.

V 80. letech Češi utíkali hlavně kvůli lepšímu uplatnění

A pozornost obrací k již víc než týden propírané kauze Roberta Fremra, jehož jmenování ústavním soudcem si teď bude prezident Petr Pavel rozmýšlet. „Sledoval jsem spíš výmluvy než omluvy nebo komentáře jeho i nového předsedy Ústavního soudu pana Baxy. V obou případech se předmět jejich vyjadřování pro média týkal kauz, které soudili v 80. letech. A jak se ukázalo, u pana Fremra v každém případě, u pana Baxy s nejvyšší pravděpodobností, ani on sám to nevyloučil, se to týkalo souzení emigrantů. Lidí, kteří zvolili před pohodlným konformním životem v našem státě nejistý, často neúspěšný, často jen ekonomicky podmíněný, avšak přece jenom pokus o to odejít do jiné země a zkusit tam uplatnit své schopnosti nebo dosáhnout nějakých vyšších met. Asi by bylo na úplně jinou debatu mluvit o tom, z jakých všech možných důvodů lidé emigrovali,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.