V neděli 26. března se okolo 70 000 ruských občanů v 99 městech zúčastnilo celonárodních protestů, ve kterých vyjádřili nesouhlas se současným režimem a zejména zkorumpovaností vrcholných politiků.

Konkrétní motivace jednotlivých účastníků demonstrací vyjít do ulic a riskovat tak fyzickou újmu při střetu s často velmi brutální ruskou policií se dozajista nedá jednoduše zevšeobecnit, pravděpodobně měl ke své účasti každý demonstrant svůj vlastní důvod.

Nicméně bezprostřední podnět k tak masivní akci dal ruský opoziční lídr a aktivista Alexej Navalnyj, který před několika dny zveřejnil video, ve kterém vysvětluje a předkládá důkazy, jakým způsobem pracuje korupční systém, na vrcholku jehož pyramidy stojí předseda ruské vlády Dmitrij Medveděv. Ten prý za blahosklonnými státními fondy údajně skrývá jachty, horské chaty, přistávací plochy pro vrtulníky a mnoho dalšího.

„Opoziční síly v neděli 26. března prokázaly vyšší míru organizace a strategické sofistikovanosti, než bylo u podobných skupin viděno v posledních pěti letech. Celonárodní protest poukázal na schopnost opozice přijít s do detailu propracovanou kampaní za využití síly masových médií,“ píše politická expertka z Geopolitical Futures Allison Fedirka.

V tomto konkrétním případě se jednalo zejména o ruskou sociální síť VKontakte a internetový server YouTube. Navalnyj spolu se svými spolupracovníky z Fondu boje proti korupci pracovali na zprávě o „Medveděvově impériu“ posledních několik měsíců.

Ve snaze zviditelnit zprávu o ministerském předsedovi RF zorganizoval navíc mediální kampaň, která zahrnovala i překlad celé zprávy do angličtiny. Její obsah byl později zmíněnými médii šířen po celém Rusku a i celém světě – již za několik dní po zveřejnění mělo video na YouTube více než 13 milionů zhlédnutí.

Mimo sociální sítě a další internetové servery se opozice opírala o vlastní informační centra, která se nenachází pouze v Moskvě a Petrohradu, ale i dalekém Vladivostoku, Čeljabinsku, Novgorodě, Kazani a mnohých dalších městech.

Tato Navalného centra spolu se silami dalších opozičních skupin vytvořila jakousi celonárodní opoziční síť, která pomáhala organizovat celou protestní akci. Výběr data protestů dále poukazuje na to, že opozice je schopná koordinovat své kroky i na taktické úrovni.

„Je zřejmé, že 26. březen nebyl nějakou náhodnou volbou – jedná se o výročí prvního zvolení Putina do funkce prezidenta Ruska v roce 2000,“ připomíná Fedirka z Geopolitical Futures.

Geografický rozsah a počet účastníků protestů poukazuje na to, že se nejednalo pouze o klasicky politicky angažovanější mladé lidi s přístupem na internet, komunikující skrze sociální sítě. Protestovalo se i v menších městech a do ulic vyšli i zástupci starších generací.

Na jednu stranu to svědčí o organizační sofistikovanosti ruské opozice pod vedením Navalného, který měl údajně zadrženým demonstrantům slibovat právní a finanční pomoc. Na stranu druhou je jasně viditelný nesouhlas s centrální ruskou vládou, který se začíná projevovat napříč celou zemí; od Dagestánu v severním Kavkazu po Vladivostok u Tichého oceánu – a všude mezi tím, včetně Moskvy.

Zkrátka a dobře, vše po protestních vlnách z konce minulého týdne v Rusku poukazuje na to, že v největší zemi světa kulminují protivládní nálady, které by v důsledku mohly ohrozit i osazenstvo moskevského Kremlu.

Za všechno může Medveděv

S ohledem na rozsah protestních akcí si člověk musí uvědomit několik zásadních věcí. Ještě v únoru letošního roku v posledním průzkumu veřejného mínění ruské sociologické Centrum Levada přišlo se statistikou, podle které má Vladimir Putin podporu 84 % obyvatel Ruska.

Další věc je, že v poměru k celkové populaci Ruska se protestů až tolik lidí nezúčastnilo. Například v hlavním městě Moskvě žije více než 12 milionů lidí; do ulic ruské metropole se minulou neděli vydalo pouze 10 až 30 tisíc lidí.

Neznamená to snad, že protivládní nálady v Rusku nepanují, naopak – současnou ruskou vládu podle Centra Levada podporuje pouze 49 % lidí, Státní dumu pak jen 42 % – jde ovšem o to, že se stále ještě nejedná o kritickou masu lidí, které by Putin musel ustupovat.

Klíčové je si ještě jednou uvědomit, jaký byl primární popud pro demonstranty k zaplavení ulic ruských měst – video Navalného poukazující na zkorumpovanost Dmitrije Medveděva, který je znám svým ostrým postojem proti korupci.

S ohledem na současné politické klima v Rusku se dá konstatovat, že Putinovi v dohledné době nic závažného nehrozí. O předsedovi ruské vlády Dmitriji Medveděvovi se to s jistotou ovšem říci nedá.

„Útoky na Medveděva jsou výhodné pro celou řadu osob v blízkém Putinově kruhu. Řeč zde jde především o tak zvaný ‚silový blok‘, který si již dávno na premiéra cení zuby a usiluje o oslabení jeho vlivu. O možném Medveděvově propuštění z funkce se hovoří již několik měsíců, zejména od té doby, co byl propuštěn ministr ekonomického rozvoje Alexej Uljukajev,“ píše politická komentátorka Alina Kupcova pro deník Obozrevatel.

Z tohoto hlediska se tak mohlo jednat i o „útok“ silového bloku na ruského premiéra. Koneckonců je Rusko silně centralizovaným, autoritářským státem, ve kterém se bez příkazu „těch nahoře“, nebo jejich tichého souhlasu, nic velkého neodehraje.

V dohledné době k uvolnění předsedy vlády z funkce ovšem s největší pravděpodobností nedojde; zejména před volbami si Putin nemůže dovolit ztratit tvář.

„Není moc pravděpodobné, že by se Putin uchýlil k takovému kroku. Na jednu stranu by to bylo rozumné – takovým způsobem by byly částečně vyplněny požadavky demonstrantů a došlo by ke snížení sociálního napětí. Na druhou stranu by se jednalo o jasný ústupek opozici ze strany centrální vlády, který by mohl být interpretován jako Putinova slabost. Možná, že Putin odvolá Medveděva později, kdy případné odvolání již nebude spojované s protesty, dříve k tomu ale nedoje,“ tvrdí Kupcova.