Vražda dvaadvacetileté Alexander Mezher se udála v ubytovně pro mladé uprchlíky ve švédském městě Mölndal a vyvolala po celé zemi velké pobouření. Když policie dorazila na místo, našla dívku v tratolišti krve, kdy měla několik bodných ran na zádech a stehnech. Se zraněním vyvázl i uprchlík, který se snažil vraha zastavit. Život mladé dívky nezachránil ani rychlý převoz do nemocnice, kde přes veškerou péči lékařů později zemřela.

Původně se hovořilo o tom, že je vrahovi patnáct let. Později se však na základě Švédské migrační agentury ukázalo, že je mu nejméně osmnáct a svůj věk záměrně falšoval. V průběhu procesu byl zkoumán jeho duševní stav a odborníci došli k závěru, že v době spáchání trestného činu trpěl duševní poruchou. Právě tento lékařský posudek přesvědčil soud o tom, že jej nakonec odsoudil do péče psychiatrické kliniky. Po případném propuštění bude deportován bez možnosti návratu do roku 2026.

Celý text v angličtině je ZDE.

Součástí trestu je také povinnost zaplatit rodině oběti 300 000 švédských korun, což je v přepočtu asi pětatřicet tisíc dolarů. Rodiče zavražděné dívky se však podle jejich advokáta plánují proti vynesenému rozsudku odvolat. „Soud nevěří, že by bylo možné jeho čin klasifikovat jako vraždu. My jsme naopak o spáchání vraždy přesvědčeni a na základě toho budeme konat,“ uvedl advokát rodiny Hans Gaestadus pro švédský deník Afton bladet.

Paradoxní na celé záležitosti je, že dvaadvacetiletá oběť pocházela sama z rodiny migrantů a její rodiče přišli do Švédska z Libanonu, aby své dceři a dalším dětem zajistili ve Švédsku lepší budoucnost. Právě vzhledem k rodinné historii se rozhodla Alexandra dobrovolně pomáhat nově příchozím ze zemí Blízkého východu a Afriky. Její snaha pomáhat potřebným se jí bohužel stala osudnou. Její vrah podle dostupných informací pocházel ze Somálska.

I dlouhé týdny po incidentu se smrt mladé dobrovolnice řešila ve švédských médiích a vyjadřovali se k ní odborníci na přistěhovaleckou politiku, integraci, ale i samotní policisté. Veřejnost zaskočilo zejména televizní vystoupení policejního komisaře Dana Eliassona, jenž v podstatě čin vraha obhajoval, když upozorňoval na to, že jistě prožil ve svém životě strašná traumata a nikdo nemůže vědět, čím vším si musel projít. Jeho verzi však veřejnost příliš nepřijala a Eliasson se stal terčem velmi ostré kritiky.