Sibaiová se ve svých pěti letech z Prahy přestěhovala do Sýrie, kde většinu života vyrůstala v česko-syrské domácnosti. Na počátku arabského jara pomáhala lékařka Sibaiová syrským uprchlíkům v Egyptě, domů do Homsu se už ale nevrátila, v roce 2014 raději utekla zpět do Česka. „Vrátit se do Sýrie by pro mě bylo životně nebezpečné,“ cituje server slova Sibaiové, která nyní pracuje jako internistka Fakultní nemocnice Motol.

Přiznala, že je pro ni nepředstavitelné, že by mohl syrský prezident Bašár Asad dál vládnout. „To by znamenalo, že všichni lidé, kteří odtud utekli, se prostě nevrátí. Komu chce vládnout? I když jemu stačí, aby Syřanů bylo 10 milionů, jako když se dostal k vládě jeho otec. Těch dalších 20 mu chybět nebude. Strašně těžko se ale odhaduje, jak to dopadne,“ přiznala.

Celý text je ZDE

Podle Sibaiové není Asad schopný sám udržet moc nad celou Sýrií. „Potřebuje žoldáky ze zahraničí, aby se udržel alespoň ve městech,“ podotkla.

„Nedokážu si představit, že by mezinárodní společenství bylo schopné s válečným zločincem znovu jednat jako s prezidentem státu. To by byl nebezpečný precedens. Ale řešení nevidím. Navíc nikdo neví, jak bude jednat Donald Trump jako prezident USA,“ přiznala.

Svěřila se s tím, co její rodina před lety viděla a zažila v Homsu. „V obklíčených čtvrtích, kam vtrhly armádní jednotky, docházelo k hromadnému vyvražďování, znásilňování, rabování. To má v arabštině dokonce zvláštní slovo ‚táfíš‘, které používají asadovci. Znamená v podstatě ‚kořistění‘, které považují za své právo, obzvlášť ve čtvrtích ovládaných povstalci,“ uvedla Sibaiová.

Přiznala, že v Homsu na místech pod vládní kontrolou se žije relativně normálně. „Je ale nebezpečné, co člověk říká, jak se chová. Ulice a čtvrti jsou oddělené vojenskými zátarasy, kde kontrolují lidem doklady. Kdokoliv kdykoliv tam může zmizet,“ upozornila.

Podobně prý zmizel syn jednoho jejího rodinného přítele. „Jeden náš příbuzný byl zatčen, protože pomáhal raněným, a doteď je ve vězení. Mého bývalého spolužáka zase umučili k smrti a pak vrátili rodině. To se stalo ještě v roce 2011, kdy jej odtáhli z demonstrací. Patřil k jedněm z prvních,“ uvedla.

Jeden její příbuzný, který utekl do Turecka, byl aktivista, dvakrát byl zatčen. „Jedním ze způsobů nátlaku bylo, že jej zavřeli na 14 dní na samotku s mrtvolou. Naštěstí se potom dostal ven díky výměně zajatců mezi syrskou armádou a povstalci. Měl štěstí, že to bylo ještě ze začátku války,“ podotkla Sibaiová.

Proč vlastně nemá ráda současný syrský režim? „Především je to proto, že si myslím, že si Syřané konečně zaslouží demokratickou vládu. A pak osobní důvody, protože naše rodina by dlouho mohla vyprávět, co si zažila i pod Asadem starším. Víme, že to nejsou výmysly nebo propaganda,“ dodala.