Nejen na Ukrajině, ale v celé Evropě podle Buchanana sledujeme novou vlnu probuzení národnostních emocí. Sám soudí, že toto vzedmutí je logickým důsledkem obav z totalitarismu Evropské unie.

V poslední době se o národnostním cítění hovoří takřka výlučně v souvislosti s Ukrajinou. Přitom nedělní komunální volby zcela zřejmě ukázaly podobnou tendenci ve Francii, kde z ní těží uskupení rodiny Le Penových, nazvané Národní fronta.

Ještě větší šok ale nedávno při referendu, byť nezávazném, ukázali světu obyvatelé Benátek. Při vysoké účasti se 89 procent místních vyslovilo pro odtržení od Itálie. Pět milionů obyvatel Benátské republiky by nespíš bylo jen začátkem, pravděpodobně by je v rychlém sledu následovaly Lombardie, Trento a možná i Sardinie. Dlouhodobý pocit severní Itálie, že zbytečně doplácí na líný jih, by tak přivodil po více než 150 letech rozpad Itálie jako jednotného státu.         

Celý text v češtině ZDE.

Benátčané pozorně sledují jinou evropskou zemi, kde letos může dojít k proklamaci touhy po nezávislosti cestou refereda. Na podzim se má konat ve Skotsku. Pozorovatelé do Skotska zamíří i z dalších regionů - španělských provincií Katalánsko a Baskicko. Zde dlouhodobě sílí názor, že se jedná o svébytné národy, které z neznámých důvodů stále setrvávají v područí Madridu, na který zejména Katalánci výrazně doplácejí.

Kromě toho se v Evropě projevuje i řada dalších dezintegračních tendencí. Britové chtějí hlasovat rovnou o vystoupení z EU a ve zbytku západní Evropy stále sílí nechuť k migrantům a uprchlíkům z „nových členských zemí“. Nemluvě o stálé vlně uprchlíků z afrických zemí.   

Na všechny tyto problémy bylo podle Buchanana zaděláno už dlouho, a mnozí o tom mluvili. Politický hlavní proud to ale odmítal vidět a stále snil svůj utopický sen o Evropě. „Evropské děti dnes revoltují proti tomu, čemu jejich otcové, paralyzovaní politickou korektností, odmítli předejít. Bylo to však předvídatelné, bylo to předvídáno,“ píše publicista.