Banášová píše, že si nemyslí, že by Slováci neměli zájem pomáhat. Upozorňuje ale na fakt, že v zemích, které jsou ochotné uprchlíkům pomáhat, se situace mezi utečenci a domácími často vyostřuje. „Jen média to příliš nezmiňují,“ uvádí Banášová.

Komentuje také Vášáryové výrok, že lidé by stokrát raději sympatizovali s opuštěnými zvířaty než s tisíci syrských dětí, které putovaly Evropou. „Kdybychom si měli rozdělit tisíc psů, tak by se všichni hned angažovali a byli by nadšení a dělali by si fotografie,“ uvedla Vášáryová. Banášová přiznává, že to je do velké míry pravdivý postřeh. „Osobně však vnímám rozdíl v tom, že psíci neutíkají ze ‚země psíků‘, kterou dlouhodobě někdo ničí. Psíci jsou zotročení tvorové, jiná možnost a povinnost, jak je umístit, neexistuje. Ale věřme prosím i tomu, že kdyby se nějaký psík zdál být agresivní nebo jinak nebezpečný pro okolí, tak by se to opravdu ‚řešilo‘ radikálně,“ polemizuje Banášová.

Celý text je ZDE.

Rovněž si myslí, že někteří Slováci cítí, že se vše neděje zcela fér. „Že se za oponou hraje velká hra, kde právě ta stále připomínaná lidskost je pro nejmocnější neznámým pojmem. Je nelidské poukazovat na to, že lidskostí by se měli zaobírat ti, kteří dlouhodobě vytvářejí v domovech utečenců chaos a hrůzu? Lidskost by se neměla oddělit od zdravého úsudku. Ale určitě stojí zato pravdivě vidět i svou osobní míru lidskosti,“ píše Banášová s tím, že za lidské považuje mít také soucit se svými krajany. „Setkávám se se Slováky po celém našem hrbolatém území, kteří se nějak snaží. Někteří v malém podnikají, i když střední třída jako hlavní zaměstnavatel dostává spíše klacky pod nohy než pomoc. Nežiji v iluzi, vím, že Slováci jsou různí. Ale opravdu mě mrzí, když to místy vypadá až tak, jako kdyby vlastní a veřejné mínění vytvářející lidé Slováky opovrhovali.“

Závěrem upozorňuje, že sebenaplňující proroctví je silná věc. „Co budeme o sobě šířit, jaké přesvědčení živit, to se bude dít. Jací máme být, když nemáme rádi sebe, když nemáme rádi vlastní? V jisté mně sympatické duchovní filozofii jsem zaslechla, že se lidé nedělí na zlé a dobré, ale na zralé a nezralé. Mezi těmito fázemi nacházíme mnoho odstínů zralosti. Každý k ní spěje, jen jinou rychlostí a jiným způsobem. Nemůžeme se zlobit na zelenou jahodu, že ještě není sladká. Projevem zralosti je i to, že někomu nevyčítáme jeho nezralost,“ píše Banášová opět ve zřejmé narážce na slova Magdy Vášáryové.

Platí jen jediné: Chránit si vlastní kůži a vykašlat se na ostatní

Vášáryová v Událostech, komentářích počátkem října také tvrdila, že nejsme křesťané. Křesťanství prý bereme jen jako folklór. „A chodíme si do kostela kvůli omlouvání svých hříchů. To je všechno, co děláme. Toto je zrcadlo, které se nám nastavilo, a já si dělám velké starosti, že se na nás ty děti dívají a vědí, že všechny ty řečičky o tom, že máme milovat bližního svého a že máme být pohostinní, protože to je rétorika nás jako národa, že jsme pohostinní, že to všechno neplatí. Platí jen jediné, a to chránit si jen svoji kůži a vykašlat se na ostatní. To bude mít těžké následky,“ uvedla Vášáryová.

Prohlásila též, že „my tady ve střední Evropě jsme ustrašení z jedné věci. My jsme si absolutně vědomi toho, že jsme za jakoukoliv funkci ochotni vzdát se čehokoliv, nejen naší víry. Nakonec jsme to za posledních několik set let udělali několikrát. My víme velmi dobře, že jsme ochotni kolaborovat za cokoliv, za jakoukoliv malou jistotu.“

Ironicky vyjádřila pochopení také pro politiky. „Chápu, proč to politici dělají. Volby na Slovensku i v Polsku se blíží. Vystrašené tetky půjdou volit a budou volit ty, kteří slíbí, že nikoho nepustí a že všechno bude úplně stejné.“