Upozornil na to, že registrujeme zpochybňování zásad, po jejichž prosazení volala většina z nás hned po listopadu 1989 – k nim nepochybně patřila také etická jednání, slušnost či solidarita. Obecně srozumitelné ideály spojené s tak důležitými hodnotami, jako jsou pravda a láska, které odjakživa spoluutvářejí lidské společenství a základní mezilidské vztahy, jsou dnes – podle Drahoše bohužel – některým lidem jen pro smích, navíc spojené s hanlivým označením pro přívržence prvního polistopadového prezidenta.

Drahoš si myslí, že porodním bolestem transformace společnosti jsme se zřejmě vyhnout nemohli. „Chápu, že převést socialistickou ekonomiku na tržní bez ztráty kytičky asi nebylo možné. Všichni jistě známe přísloví „Když se kácí les, létají třísky“, připadá mi ale, že těch třísek bylo až příliš a stromů, které se poté daly použít na něco užitečného, zase tolik nezůstalo,“ tvrdí.

Jak dále Drahoš píše, globalizace zdaleka nevedla k vytvoření společnosti převážně úspěšných a spokojených lidí, ale stala se zdrojem celé řady oprávněných obav a konfliktů, navíc posilovaných dramatickým vývojem v posledních měsících. „Část politiků, médií i intelektuálních vrstev evidentně nedocenila hloubku frustrace a nepochopení, které v určité části společnosti převládají. Na rozdíl od jiných států v Evropě, a to i těch postkomunistických, však u nás stále výrazně promlouvají do politického dění lidé úzce spojení s 90. lety, se všemi jejich vrcholy, ale také evidentními neúspěchy a chybami.“

Drahoš se domnívá, že národ naší geografické velikosti má na mezinárodní scéně šanci pouze tehdy, bude-li fungovat jako soudržná a stabilní pospolitost. Proto je třeba hledat cesty, jak společenské rány léčit, nikoliv otevírat stále nové. „Postavme se snahám o dělení společnosti na kavárny a hospody, na Prahu a zbytek země, na města a vesnice nebo na Čechy a Moravu. Nedopřávejme sluchu populistickým názorům, že všechno kolem nás je zkorumpované a rozkradené a že za minulého režimu bylo líp,“ vyzývá.

Jedním z důležitých kroků je podle Drahoše reálné pochopení situace, v níž se nacházíme, bez předsudků a nálepkování. „Složité problémy dnešní doby nemají žádná jednoduchá řešení, proto hledejme především společenské synergie, které by vedly k žádoucímu výsledku – sebevědomému státu tvůrčích lidí, což jsme s velkou nadějí očekávali už před více než čtvrtstoletím,“ uzavírá Drahoš své zamyšlení.