Na rozdíl od toho marrákešského paktu, o globálním paktu OSN o uprchlících naše veřejnost podle Weigla nic neví. „Žádnou, ani elementární veřejnou diskusí u nás neprošel. Skutečnost, že jej odmítly USA i Maďarsko, však dává tušit, že jde rovněž o sporný dokument připravený globalistickými proimigračními aktivisty, který má sloužit jako beranidlo k eliminaci odporu proti masové migraci,“ je si jistý ekonom.

Česká vláda tak podle jeho slov opět ukázala, že jí lze obtížně věřit v tom, že je schopna skutečně a trvale hájit naše národní zájmy a provádět konzistentní politiku. „Poté, co byla premiérova silácká prohlášení hozena do koše, nás opět opájejí konejšením, že z dohody nevyplývají žádné závazky, vše je již v našem právním řádu obsaženo a o nic se nejedná,“ konstatuje.

Vzhledem k tomu, že pozice České republiky pro newyorskou dohodu vznikla zcela netransparentně, téměř pokoutně, skryta před zraky veřejnosti, v zásadním rozporu s předchozími stanovisky předsedy naší vlády, existují podle Weigla oprávněné obavy, že česká vláda nerozhodovala zcela svobodně a v zájmu občanů ČR. „Byla zřejmě pod vnějším, možná cizím nátlakem,“ míní.

Závěrem Weigl zdůrazňuje, že z toho důvodu musí platit, že pokud je tato dohoda právně nezávazná, nebude k ní nikdy přihlíženo, ani se na ni odvoláváno v žádných potenciálních legislativních změnách a správních postupech týkajících se problémů uprchlíků a migrantů. „Zásadně na tom trvejme,“ vyzývá Weigl na závěr.

• Původní zdroj ZDE