„Moje máma byla aktivní disidentka, chartistka a pak i mluvčí Charty, takže jsem neměla úplně na výběr, co se týče střední školy,“ vypráví Ester, tehdy ještě Křížková, ve filmu Heleny Třeštíkové. Je rok 1989 a dokumentaristka právě natáčí o třídě budoucích sestřiček z pražské střední zdravotnické školy.

Těmito slovy začíná film, který časosběrnou metodou shrnuje třicet let hrdinčina života. Během nich se sedmnáctiletá dívka stane hvězdou České televize a rovněž velmi činorodou občanskou aktivistkou. Natáčení končí v roce 2019, kdy Ester Janečková vystupuje na demonstraci Milionu chvilek na Václavském náměstí a vypráví o projektu S barvou ven.

Ester má geny významné pražské intelektuální rodiny. Byla nemanželským dítětem Oty Ornesta, v době jejího narození již šedesátiletého herce, režiséra a dlouholetého ředitele Městských divadel pražských (později odsouzeného s Václavem Havlem za pašování literárních textů českých disidentů do zahraničí). Jejím nevlastním bratrem byl herec Jiří Ornest, manžel známé herečky Daniely Kolářové.

Jiří Ornest vytvářel s Janem Krausem pro ČT pořad „Dvaadvacítka“:

Po maturitě na pražské zdrávce se i Ester vydává cestou umění – studuje na DAMU a působí v několika divadlech. Kromě toho působí v Českém rozhlase jako moderátorka různých pořadů.

V roce 2004 pak dostává nabídku z České televize na moderování pořadu Politikon. Diskusní pořad s názvem odvozeným od Aristotelova „zoon politikon“ – v překladu tvor společenský – byl sice zrušen po pouhých pěti dílech, ale moderátorka se díky němu uchytila na Kavčích horách, kde poté kromě tradiční polední talk show Sama doma dostala formát Pošta pro tebe, ve kterém působí dodnes.

Pořad Politikon představoval vždy různými novinářskými formami (diskuse, fejeton, komentář) jedno téma. V prvním díle to byla „parlamentní demokracie a občan“, v druhém „hrdinství a oběť“, další díl, natáčený v čase pražského mistrovství světa v hokeji, se věnoval sportu.

Pozoruhodný byl třetí díl, který měl téma „ženy“. V něm si o „něžném pohlaví“ s Ester Janečkovou povídal první český prezident Václav Havel. V archivu Knihovny Václava Havla, kde jsou jinak stovky textů, rozhovorů nebo jenom stručných zdravic, ovšem právě tento rozhovor chybí.