Jednotlivé průzkumy se sice různí, ale ze všech vychází, že si to o vítězství ve volbách „rozdají“ socialisté, Umírnění a právě zmiňovaní Švédští demokraté. Podle jednoho z květnových průzkumů, které nabízí Politico, mají socialisté 24 %, o dvě procenta méně Umírnění, za kterými zaostávají Švédští demokraté o pouhá dvě procenta. Pro posledně jmenovanou stranu by i takový výsledek znamenal historický úspěch.

Při posledních volbách před čtyřmi lety dosáhli Švédští demokraté necelých třinácti procent a oproti předchozím volbám svůj zisk více než zdvojnásobili. Aktuálně je zřejmé, že jsou stále na vzestupné trajektorii a letos mohou dokonce myslet i na úplné ovládnutí voleb. Ovšem stejně, jako je tomu například v Nizozemsku se Stranou svobody Geerta Wilderse, ani případné vítězství by Švédským demokratům ještě nezaručovalo podíl na moci.

Wildersova Strana pro svobodu sice loni skončila druhá, ale přesto se do vlády složené z několika menších strach nedostala. Ostrakizace Švédských demokratů ve veřejném prostoru je velmi podobná tomu, co prožívá v rámci politického systému v Nizozemsku také Wildersova strana. Nejenom mediální, ale také politický mainstream odmítá vzít vzestup této protestní strany na vědomí a fakticky žádná ze zavedených stran není ochotna se Švédskými demokraty spolupracovat.

• Celý text v angličtině je ZDE

Karty jsou prozatím jasně rozdány a toho jsou si vědomi i představitelé strany. „Máme rozhodně šanci se stát nejsilnější stranou. Ale k tomu, abychom získali moc, musely by další strany změnit své postoje a začít s námi jednat. Druhou variantou je, že získáme 51 %, což je v letošním roce krajně nepravděpodobné,“ cituje Politico poslankyni strany Paulu Bielerovou a tvrdí, že narůstající sebevědomí ještě nedávno marginální partaje je dalším hřebíkem do rakve „multikulturní humanitární velmoci“, za kterou bylo Švédsko vždy pokládáno.

Naopak socialisté povážlivě chřadnou a je jisté, že svých 32 % z posledních voleb rozhodně nezopakují. „Abych byl upřímný, volby nedopadnou dobře pro žádnou z politických stran kromě Švédských demokratů,“ otevřeně přiznává šéf poslaneckého klubu socialistů a bývalý ministr vnitra Anders Ygeman. Podobný pesimismus vládne i v ostatních stranách a vše nasvědčuje tomu, že letošní volby budou v novodobé historii země rozhodně nejnapínavější.

Většina expertů se shoduje na tom, že Švédští demokraté těží z problémů, které souvisejí s liberální přistěhovaleckou politikou. Úřady připouštějí, že v oblastech s vyšším zastoupením migrantů roste kriminalita, ale většinu problémů v rámci politické korektnosti bagatelizují, existenci tzv. „no-go zón“ popírají. Představitelé politického mainstreamu obecně odmítají migraci spojovat se zvýšenou kriminalitou. „Dlouho jsme proto problémy přehlíželi. Až už bylo pozdě,“ říká Bielerová.

Devátého září tak ve Švédsku nepůjde jen o to, jestli Švédští demokraté zvítězí, ale také, jestli se této straně podaří získat partnery. Socialisté mezitím obviňují Umírněné, že se Švédskými demokraty do vlády půjdou, aby je zdiskreditovali v očích jejich voličů. Samotní Švédští demokraté zachovávají klid. „Je zřejmé, že po volbách posílíme. I když s námi opět nebudou chtít jednat, budou muset vzít na vědomí, že náš vliv roste, a nemohou nás dál ignorovat,“ uzavírá Bielerová.