„Odhlédneme-li tak jen od zdánlivé maličkosti, jako je to, že v důsledku aktuální situace bezstarostně opouštíme jeden z rádoby kánonů naší civilizace, totiž nedotknutelnost posvátného soukromého vlastnictví, pak vcelku s pochopením byl přijat záměr vlády, která, jak se dočítám, ‚zvažuje možnost, že Rusům a Bělorusům napojeným na Putina a Lukašenka zabaví majetek‘.

Původní zdroj ZDE.

Kabinet proto nařídil ministrovi pro legislativu Michalu Šalomounovi, aby připravil ‚rozbor možné právní úpravy vyvlastnění vztažené k subjektům, na které jsou uvaleny mezinárodní či vnitrostátní sankce‘. Ale pomyslím-li třeba na ‚ruskou vesničku‘ postavenou drze bez jakéhokoliv stavebního povolení v chráněné krajinné oblasti Slavkovského lesa, na mnohé karlovarské domy, různé ‚obory‘, zámky a paláce, nemohu nevidět, že existují nejen díky divokým penězům a úsilí oněch zázračných východních zbohatlíků, ale také ‚díky‘ korupci úředníků a úřednic na našich stavebních úřadech,“ píše ombudsman.

„Tedy naší neschopnosti prosadit respektování zákonů a veřejného pořádku. A tak mne napadá, zda by na onen zvláštní sankční seznam už konečně jednou neměli být zařazeni, když už se s revolučním nadšením hodláme dopouštět zjevné diskriminace, nejen Rusové a Bělorusové, ale i všichni, kteří nerespektovali a nerespektují naše právo,“ přemítá Křeček.

Možná příliš ambiciózní a nereálná představa, ale abychom se jednou nedivili. Objevují se názory, že vyvlastnění této elity by neznamenalo jen odstranění třídní základny ruské diktatury. V kontextu mezinárodní dynamiky demokratických hnutí by to mohlo znamenat důležitý precedent pro sociálně-politické reformy v dalších zemích. Pro úspěch změn v Rusku, na Ukrajině, ale i v celé Evropě však bude zásadní poměr třídních spojenectví.

„Neuměli jsme si představit válku, ale zdá se, že některé a některými očekávané důsledky této války si dovedeme představit ještě méně. Zdá se, že na představy o ‚sociálně-politických reformách v dalších zemích‘ na základě ‚třídních spojenectví‘ je, alespoň v hlavách mnohých, už zaděláno.

Kulturní války, které vedeme, opravdu nejsou falešné a ‚třídní spojenectví‘ bych do nich raději nepletl. Na to jsem příliš stár a příliš pamatuji...,“ uzavírá Křeček.