V pátek 20. září se v Liberci opět po čase sešli „pátečníci“, neboli středoškolští studenti z hnutí Fridays for Future, aby stávkovali za klima. Podpořit je před libereckou Plazu přišly podpořit i jiné organizace, hlavně pak Rodiče za klima a rebelové z Extinction Rebellion. Nejdříve si mladý student zarapoval. „Nedává mi to spát, klimatická změna začala mě štvát. Poslední čtyři roky byly nejteplejší v historii měření, následkem jsou sucho, hlad a zemětřesení,“ zapěl, pak však projíždějící houkající sanitky značně ztížily poslech jeho songu. Následně se přítomní vydali na pochod městem za pokřiku obvyklých hesel jako „uhlí patří pod zem“... pouze když čekali na červenou na přechodu, skandovali „naskoč už, zelená!“.

Po pochodu následovaly projevy. První promluvil opravdu zapálený student Matěj. „Dámy a pánové. Situace je vážná a bohužel se to ještě zhoršuje. Určitě jste v poslední době zaznamenali požár Amazonie. Tragédie to je pro kmeny, které tam žijí, pro zvířata, ale i pro nás lidi závislé na kyslíku, jehož produkce je Amazonií tvořená z dvaceti procent. G7 na řešení tohoto požáru shromáždilo pouhých 20 milionů dolarů. Brazílie navíc tyto peníze odmítla s tím, že měly jít na reforestaci Evropy, a ne na koloniální praktiky,“ sděloval vzrušeným hlasem. „A jako by situace nebyla už tak dost vážná, experti docházejí k závěru, že pokud máme do roku 2030 snížit emise o 45 procent, musí být plány připraveny už do konce roku 2020. To není ani za rok a půl, a naše vláda ještě stále nevyhlásila klimatickou krizi,“ podivil se, a z davu se ozývaly výkřiky „hanba“.

USA, Saúdská Arábie, Rusko a Kuvajt odmítají klimatickou krizi projednávat

„K tomu všemu, státy jako USA. Saúdská Arábie, Rusko a Kuvajt tento postup zpomalují a odmítají klimatickou krizi projednávat. Nedělejme si iluze, oni své názory jen tak nezmění,“ upozorňoval s tím, že o to je důležitější o těchto problémech mluvit nahlas a vytvářet tlak na politiky, aby ji urychleně řešili a přistoupili k opatření na snížení emisí CO₂. „Musíme si ale uvědomit, že snížení emisí není konečným řešením. Pouze nám to získá čas. Takže i pokud se nám to povede, nesmíme usnout na vavřínech. Naším konečným cílem by měla být úplná uhlíková neutralita,“ zdůraznil.

Po něm vystoupila Klárka z libereckých Future for Fridays. „Jsem lidská bytost, stejně jako vy všichni, kteří tady stojíte. Tím, že tu dnes stojíte, něco ukazujete. Že vám není jedno, co se děje a co je očividné. Totiž že probíhá globální oteplování a klimatická změna na naší planetě. Probíhá i v našich životech, cítíme ji na vlastní kůži,“ řekla s tím, že v České republice to není ještě tak hrozné jako třeba v Africe. „Fakta už jsme všichni slyšeli. Neměli bychom tedy změnit způsob myšlení a chování k životnímu prostředí planety, na které žijeme, po těch všech chybách, kterých jsme se dopustili nejen my, ale i předešlé generace? Neměli bychom začít myslet jinak s ohledem na environmentální krizi, která nás v každodenním životě zasahuje?“ ptala se. Každý podle ní může začít u sebe. „Ale sami to zvládnout nemůžeme. Potřebujeme pomoc od ostatních velkých korporací, společností, aby změnily svůj přístup. Všechno má větší smysl v pospolitosti a komunitě. Minimálně to má větší sílu,“ zdůraznila.

Musíme si vybrat, zda dáme přednost záchraně lidské rasy – či hodnotě peněz a osobnímu profitu

Problém podle ní je i ve fungování dnešní společnosti. „Máme se opravdu dobře. Naše životní úroveň je oproti některým lidem na Zemi nevídaná. Máme nespočet možností co dělat, co jíst, jak se vzdělávat a kam chodit do školy. Můžeme ale v dnešní společnosti pozorovat paradox. Čím lépe se máme, tím méně se zajímáme o lidi kolem nás. Nemělo by to být naopak? Čím vyšší standard, tím větší ohleduplnost? Bohužel. Není ve srovnání s klimatickou krizí až absurdní, jak převeliké maličkosti řešíme?“ povšimla si.

Postěžovala si i na většinu politiků. „Asi si neuvědomují, do jakého rizika nás dostávají svým liknavým chováním a jak hazardují, když se neobtěžují vymýšlet opatření pro lepší klima. Neuvědomují si svoji zodpovědnost, kterou za nás mají. A pokud ano, tak ji ignorují. Někteří z nich ani nemají v plánu svoji zodpovědnost přijmout a pak to udělat. Může to být z jednoho prostého důvodu – že až nastane opravdový zlom, možná ani už nebudou naživu. Že ano, pane Babiši,“ uvedla studentka. „Podle mého názoru by ale měli konat, i když to třeba neovlivní dnešní dobu, ale život dalších generací. Nemyslíte, že kdyby svoji odpovědnost akceptovali a prali se o změnu, tak bychom byli dnes o kus dál?“ pokračovala.

„Čelíme globálnímu sporu a kontroverznímu problému, ve kterém si musíme vybrat, zda dáme přednost záchraně lidské rasy – či hodnotě peněz a osobnímu profitu některých z nás. Tak co? Vyjdeme z našich bublin teď, anebo budeme čekat, až prasknou samy? Každý krok se počítá. Máme naději. A naděje je něco, s čím můžeme změnit svět. Třeba hned teď. Ale nejprve musíme změnit přístup. Ale už to začalo. Vy už jste praskli svoji bublinu a jevíte zájem. Za což vám děkuji,“ zakončila studentka Klára.