Poukazuje na to, že generace lidí kolem padesátky může mít v dnešním Česku dojem jakéhosi déjà vu. V době, kdy vstupovali do dospělého života, se zhroutil systém, ve kterém vyrůstali. Nyní trpí nejasnými obavami, že si tu zkušenost zopakují, ale v jaksi inverzním módu.

Celý text je ZDE.

„Při všem rozdělení společností v Česku a dalších západních zemích existuje v tomhle ohledu shoda jaksi napříč – ve vzduchu je něco velmi vážného a zlého. Je to vlastně jedna z mála věcí, na nichž se většinově shodneme. Něco je ve vzduchu,“ píše Štindl.

Zásadní spor se prý vede o to, odkud ta hrozba přichází. Od uprchlíků? Nebo od autoritářských reakcí na jejich příchod? Islamistických fundamentalistů? Neoliberálů? Neomarxistů?

Hrozbu představují politici vyzývající k nenávisti

Štindl zmiňuje tři jména, která se snaží na tyto otázky nalézt odpovědi. Luboš Dobrovský předminulý týden v článku pro časopis Dotyk píše o hrozbě, jakou pro demokracii podle něj představují politici v nejvyšších pozicích, kteří zdejší společnost „vyzývají k nenávisti“.

Psychiatr Radkin Honzák v široce sdíleném rozhovoru pro Lidové noviny z konce července píše o dnešku jako o době, která povzbuzuje hraniční osobnosti (psychopaty), destruktivní lidi neschopné vztahu. K hraničnímu chování podle něj lidi tlačí média.

Dezinformace vytvářejí cynismus a apatii

Známá americká novinářka Anne Applebaumová v opět široce sdíleném a citovaném článku z loňského roku popsala jako vážnou hrozbu pro demokracii Facebook, přes nějž se snadno šíří výmysly a konspirační teorie, lidé tam žijí v „alternativních realitách“, nepodložených žádnými fakty. Je možné toho využívat pro politické cíle a děje se to, především ale: „Dlouhodobý dopad těch dezinformací je ještě hlubší. Vytváří cynismus a apatii. Nakonec to může znamenat, že nikdo nebude věřit ničemu.“