Od uzavření dohody mezi EU a Tureckem považovali mnozí migrační krizi za takřka vyřešenou. Jenže se objevil další problém. Dohoda totiž nijak neupravuje další možné migrační cesty, jak ukazuje strmý vzestup počtu pokusů o přeplutí Středozemního moře z Libye do Itálie.

„Je celkem složité zjistit, proč se to děje,“ řekl mluvčí agentury OSN pro uprchlíky v Itálii Federico Fossi. Podle něj za tím stojí příznivé počasí, jiní si myslí, že uprchlíci zkrátka reagovali na rozhodnutí EU uzavřít cestu mezi Tureckem a Řeckem. Velký problém však spočívá v tom, že předchozí hlavní migrační cesta byla výrazně bezpečnější než ta, která je dnes na vzestupu. A nejen proto, že Středozemní moře je daleko větší plocha, kterou je třeba překonat, ale i proto, že Libye není ani v nejmenším bezpečnou zemí.

Na druhé straně Středozemního moře je však čekají další překážky. Rakousko se totiž rozhodlo postavit plot ve snaze zabránit uprchlíkům překročit hranice z Itálie. K rozhodnutí Rakušané došli právě ze strachu, že by se mohla zvednout vlna uprchlíků jdoucích přes Itálii, jelikož došlo k uzavření balkánské cesty.

Společně s plotem také vzniká nové registrační centrum na rakouské straně hranic. I přes protesty některých levicových politiků si však šéf tyrolské policie Helmut Tomac, který dohlíží na výstavbu projektu, stojí za svým.

„Ten plot tu není od toho, aby se zavřely dveře do Rakouska, ale aby bylo možné bezpečně kontrolovat vstup,“ řekl Tomac s tím, že cílem není odepřít lidem vstup do země.

Špatné zprávy přináší ale i organizace Human Rights Watch, která se rozhodla prozkoumat, jak vypadají takzvané „bezpečné zóny“, které Turecko údajně zakládá pro uprchlíky na syrské straně hranic. A podle HRW je za to EU spoluzodpovědná.

„Bezpečné zóny“ založené Tureckem se totiž mnohdy nacházejí na dostřel od pozic Islámského státu, nejednou na ně podnikly nájezd různé ozbrojené skupiny a Turecku jde spíše o mezinárodní image než o opravdovou bezpečnost uprchlíků.

„To, že nazvete území ‚bezpečným‘, z něj bezpečné nedělá,“ řekl ředitel HRW pro práva uprchlíků Bill Frelick, podle kterého Turecko zachází s uprchlíky jako s pěšci na šachovnici. Turci si však stojí za tím, že jsou tábory bezpečné. Argumentují tím, že na ně nelze podniknout nálet.

A tak jsou uprchlíci v „bezpečných zónách“ vystaveni bojům znepřátelených frakcí, Islámskému státu, údajně i barelovým bombám, které lze svrhnout z vrtulníku, nemusí se tak jednat o žádný nálet. K tomu se neustále mění poloha hranic a nic není jisté.

A situaci nijak nenapomáhá turecká politika přijímání uprchlíků. V Ankaře totiž rozhodli, že si tureckou pomoc zaslouží už jen ti, kteří jsou v akutním ohrožení života. Tedy těžce ranění. Nikomu jinému není do země povolen vstup. „Jeden muž trpící žloutenkou se postřelil, aby se mu dostalo pomoci,“ řekl jeden z tamních humanitárních pracovníků.