„Stydím se za své politické představitele. Stydím se za většinový názor spoluobčanů. Stydím se za ta média, která jej podporují. Stydím se za to, že jako stát se obracíme zády ke svým evropským partnerům ve chvíli, kdy začíná první opravdový společný problém sjednocené Evropy kvůli valícím se imigrantům z jihu a východu,“ vyjmenovává věci, za které cítí stud Zapletal.

Prý stačilo jen čtvrtstoletí na to, abychom zapomněli, že naše migranty vítal celý svět s otevřenou náručí. Prý jsme také zapomněli na „pozitivní filozofii“ Václava Havla, Jana Patočky či Jiřího Hájka, kteří se podle něj musí obracet v hrobě.

Zapletal se táže, zda umíme jen brát dotace, které stejně rozkrademe, a čekat na zahraniční investory. „Cožpak nechceme patřit k Evropě?“ ptá se řečnicky. Podle něj lze současnému problému migrace čelit jen společně a bez strkání hlavy do písku. Varuje, zda si přejeme opravdu znovu zadrátovat hranice.

„Stydím se za naši malost, za opatrné čecháčkovství, za lakotu, za nesmyslnou a v důsledku stejně marnou snahu zavřít oči, schovat se a vyčkávat, jak to dopadne a jak to ostatní za nás vyřeší,“ prohlašuje dále Zapletal. Prý netrpělivě čeká na vstřícné gesto premiéra nebo prezidenta, z nichž jeden podle něj umí ze všeho vybruslit a druhý rozděluje společnost. „Čekám na všechny další, zda prozřou a pochopí, že nechceme být jen malým národem uprostřed krásné Evropy, ale že jsme její součástí se všemi výhodami i závazky,“ zakončuje svůj krátký komentář Zapletal s tím, že čeká, aby se už nemusel stydět.