Podle něj je Dana Drábová reálná volba. „Alespoň tedy v podobě ‚ideálního typu‘, člověka, vůči němuž by se současný prezident těžko vymezoval,“ píše Kamberský. Přiznává, že Drábová možná není nejlepší budoucí prezidentkou. „Ale určitě je ideálním typem osobnosti pro souboj s Milošem Zemanem. Je dostatečně všeobecně přijatelná, aby mohla vyhrát nad jakýmkoli vyhraněným kandidátem ve druhém kole, a zároveň dostatečně známá a výrazná, aby měla naději uspět v kole prvním. Vládní procedury zná lépe než leckterý ministr, otázkám mezinárodní bezpečnosti se ve své funkci nemohla vyhnout, v domácí politice by podle všeho nesypala písek do ústavního soukolí…,“ vypočítává klady případné prezidentské kandidatury Dany Drábové.

Zároveň však Kamberský přiznává, že případná prezidentská kandidatura Dany Drábové má dvě vady. „Nestojí za ní žádná významná politická ani byznysová síla a bez peněz a podpory tento souboj vyhrát nelze. A pak je tu ještě jeden problém – ona nechce,“ přiznává Kamberský.

Drábová nechce, „i když do ní předseda hnutí Starostové a nezávislí Petr Gazdík hučí nonstop a její angažmá v krajských volbách bral jako test jejího potenciálu u voličů“.

Na závěr Kamberský připomíná, co Drábová řekla, když byla sama tázána, koho by doporučila na úřad prezidenta: „Netroufla bych si nikoho ke kandidatuře vyzývat, to musí dotyčný cítit jako poslání, pokud by jen vyslyšel výzvy ke kandidatuře bez vnitřního přesvědčení a odhodlání k osobní oběti ve prospěch společnosti, bude nejspíš nešťastný.“