Jaká role Václava Havla je pro Žantovského tou nejdůležitější? „Já na Václava Havla nejraději a nejvíc vzpomínám jako na člověka, protože jeho výjimečnost podle mého názoru spočívala právě v tom, že on dokázal v sobě spojit dramatika, občanského aktivistu, disidenta, ale také politika a člověka, který se snažil porozumět světu a z toho porozumění potom odvíjel svoji politiku a svoje politické kroky. Nedokážu ho rozdělit na prezidenta, nebo disidenta, nebo Václava Havla, se kterým jsme seděli v hospůdce. Byl to pořád ten samý a tentýž člověk,“ sdělil Žantovský. 

Své pak řekl i k významu Václava Havla pro český stát. Moderátor Tomáš Drahoňovský Žantovskému napověděl, že jeho napadá třeba zahraniční politika založená na ctění lidských práv. „Já myslím, že bychom to takto mohli nazvat, ale že bychom tím tu jeho roli omezovali a ochuzovali. Václav Havel je totiž nerozlučně spjatý s podobou současného českého státu jako demokratické společnosti, jako společnosti, která se snaží ctít zákony, jako společnost, která se opírá o ústavnost, která má úctu k druhým lidem a jejich právům, a to nejenom u nás doma, ale také všude ve světě, kde jsou lidská práva v nebezpečí. A když vidíme, co v těch letech Václav Havel dělal, o čem mluvil, co se snažil prosadit a čím se zabýval, tak s tím vším on je skutečně spojen,“ podotkl Žantovský. 

„Někdy si kladu otázku, jestli Česká republika má ještě nějakou zahraniční politiku, nebo jestli se snaží jenom reagovat na momentální události a řídit se nějakými hledisky výhodnosti, ať už ekonomické, nebo politické, nebo se řídit názorem jiných, větších uskupení, jako je Evropská unie. Ale ta samostatná česká zahraniční politika, kterou skutečně Václav Havel ztělesňoval a symbolizoval, tak často se s ní již nesetkáváme,“ zmínil dále. 

Žantovský se pak vyjádřil i k otázce, jak by vypadala realita roku 2020, kdyby se prezidentem nestal Václav Havel, ale například Alexander Dubček nebo Čestmír Císař. „Máte pravdu, skutečně to dlouho nebylo jisté a za scénou různí lidé a různé skupiny samozřejmě podnikaly všelijaké pokusy o to, aby to nebyl Václav Havel, ale ta logika toho vývoje, vývoje té listopadové revoluce, byla tak jednoznačná, že to nakonec nikdo jiný být nemohl. Já vždycky říkám, Václav Havel se nestal prezidentem proto, nebo díky tomu, co dělal v listopadu 1989, ale díky tomu, co dělal 40 let předtím. A to žádný jiný kandidát v té době o sobě říct nemohl,“ poznamenal.