Slovenská kultura ztratila po rozdělení desetimilionový český trh, čehož velmi lituje herečka a diplomatka Magda Vášáryová. Na debatě Sametový rozvod – Česko a Slovensko po 30 letech, která ukončila připomínkovou akci událostí 17. listopadu na pražském Albertově, k tomu také dodala: „Stále vám rozumíme, stále jste pro nás velmi důležití, stále čteme české knihy a dokonce jsme nezavedli to, co vy, že všechny pohádky, všechno ve slovenštině musí být přeloženo do češtiny. Takže vaše děti se vůbec nesetkávají se slovenštinou, kdežto má vnoučata dokážou mlivit česky.“

Na to se oprávněně ozval bývalý český velvyslanec v USA, Velké Británii, Izraeli a překladatel Michael Žantovský: „Ale Magdaléno, my jsme nic takové nezavedli. Nikdo nic takového nezavedl. Osobně slyším třeba v Českém rozhlase slovenštinu celkem často.“ To byl snad jediný větší nesoulad v názorech hostů na zmíněné debatě. Nicméně sám slovenský zákon o stáním jazyce Vášáryovou usvědčuje z neznalosti.

Sametová revoluce

„Byla jsem herečkou v divadle, i když jsem vystudovala sociologii. Nicméně mě vyhodili z vysoké školy a nemohla jsem jinde pracovat, jen v divadle. Už jsme to ale cítili dva až tři roky před tím, že se něco chystá, protože lidé, co chodili na představení a seděli ve tmě v hledišti, tak se jinak smáli a vykládali si některé věty tak, jak jsme je nemysleli. Slyšela jsem, jak si lidé šeptají: ‚slyšela jsi, slyšela jsi, to už je ta kritika‘, protože čekali, že osvobození se blíží. Nejúžasnější bylo, že se více a svobodněji smály ženy a viděli jsme, jak muži do nich šťouchali: ‚nesměj se, nesměj se, šéf sedí za námi‘. Tušili jsme, že se něco stane, takže když přišla zpráva 18. listopadu, co se stalo v Praze, tak jsme začali přemýšlet, jak se k tomu připojíme,“ vzpomenula filmová Mahulena na dění kolem 17. listopadu 1989.

Politolog z Metropolitní univerzity Praha a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Just jen podotkl, že osobní historku nepřidá, protože mu bylo tehdy jedenáct. Sametová revoluce byla tak zásadní změnou, že identitu Československa a pak zděděné identity Česka a Slovenska velice ovlivnila.

Na otázku, jestli sametová revoluce byla jedním z klíčových faktorů toho, že se později Československo rozdělilo, a jestli by k rozdělení, nebýt jí, došlo, Michael Žantovský odvětil: „Z historického hlediska nelze popřít, že výbuch svobody, který se odehrál nejen v Československu, ale v celé střední a východní Evropě i v bývalém Sovětském svazu, poskytl možnost a příležitost i pro akcentování některých názorů a tendencí do té doby potlačovaných. Včetně tíhnutí k nějaké formě národního vyjádření a suverenity… U nás se to odehrálo naštěstí sametovým způsobem… Rozdíly, které existovaly na Slovensku a v Česku však nebyly tak zásadní, aby rozdělení bylo nevyhnutelné. Budu do smrti tvrdit, že to rozdělení bylo stejnou měrou dílem politiků a nezadržitelného dějinného vývoje.“

Rozdělení Československa

Slovenská diplomatka Vašáryová sdělila: „Vždy jsem si uvědomovala a bála se toho, že je něco v základě tohoto zvláštního státu dvou národů Československa velmi křehké. Stačil úder Hitlera a Československo se rozpadlo poprvé… Samozřejmě, že se Československo nemohlo rozdělit za totalitního státu, protože to byly jakékoliv řeči o národní suverenitě absolutně zakázané… Čekalo to jen na možnost svobodně se rozhodnout, ale nakonec to nebylo svobodné rozhodnutí, protože se neuskutečnilo ani referendum, ani nic podobného… Bála jsem se, že ta síla, co roztrhne Československo, hodí Slovensko příliš na východ, což se nakonec i v rámci mečiarizmu stalo…“

V roce 1992, jak sama řekla, napsala dopis Václavu Havlovi, kde mu sdělila, že jak vidí vývoj v Jugoslávii a jak se rozpadl mírovou cestou Sovětský svaz, tak si myslí, že se Československo také rozpadne. „Václav Havel se na mě velmi naštval. Zaprvé proto, že jsem to napsala rukou, a on musel těch sedm stránek číst. Na druhé straně nechtěl samozřejmě, aby se Československo rozpadlo. Nabídl mi funkci viceprezidentky Československa a já mu řekla, že to nemá smysl, protože společný stát přestane ještě v tomto roce existovat. Nechci se tvářit jako Sibyla nebo někdo s křišťálovou koulí, ale měla jsem tento pocit, napsala ho a bohužel k tomu došlo,“ dodala. Podle Justa by bez Sametové revoluce k rozpadu Československa, pakliže by nedošlo v této zemi k demokratizaci nějakým jiným způsobem, nedošlo.

Bývalý ředitel Havlovy knihovny Žantovský ještě doplnil: „My dnes mluvíme o sametovém rozvodu a je dobře, že ten rozvod byl sametový, ale někdy děláme, jako bychom na něj byli pyšní. A protože miluji paradoxy historie, tak někdy říkám, když byl tedy ten rozvod tak sametový, proč jsme se tedy vlastně rozváděli. V mém případě, já se nerozvedl, já se oženil. Má žena je z Nitry a naše děti jsou československé, ať se jim to líbí nebo nelíbí.“ Podle Vašáryové Československo Slováky zachránilo, protože postupující maďarice by ze Slováků udělala pouze jakousi folklórní skupinu pod Tatrami.

Hrozba Fico

Nadneseno bylo téma, jestli není demokracie na Slovensku po letošních volbách v ohrožení. „Vypadá to, že pan Fico vyhrál velkým rozdílem volby na Slovensku, ale uvědomte si, že mohla bez problémů vzniknout i jiná vláda… O tom nerozhodl Fico, ale Peter Pellegrini a jeho politické uskupení Hlas. Je třeba vidět, že nyní chce Pellegrini utéct ze své funkce předsedy parlamentu a chce kandidovat na prezidenta. Opustí svou stranu, čímž ji vydá napospas Ficovi… A i třetí koaliční partner. Pan Danko chce utéct do Evropského parlamentu,. Takže také opustí své ovečky a nechá je napospas Ficovi. Tam se během roku změní naše situace… Nicméně to bude spíš tragikomedie než tragédie,“ zmínila Vašáryová.

Podle Žantovského vítězství Roberta Fica ve slovenských volbách není dobrá zpráva, ale není to nenapravitelná katastrofa: „Slovensko je stále pro nás velmi důležitý soused a budeme se v rámci možností snažit mít i s touhle vládou dobré pracovní vztahy a ve věcech, kde se ohlíží spíše na východ než do Evropy, ji přimět k tomu, aby se dívala více s námi.“

Podle Justa mohla na Slovensku naopak vzniknout vláda ještě méně proevropská než ta stávající: „Fico se vrací do funkce premiéra s tím, že dává jasně najevo, že řada kauz je zpolitizována, jde o politické procesy a chce je utnout. To bude první věc, na které se otestuje, nakolik je Fico hrozbou pro křehkou slovenskou demokracii… A nakolik je tamní justice odolná. Nicméně jsem optimistou, pokud jde o slovenskou občanskou společnost… Myslím si, že slovenská občanská společnost je mnohem aktivnější než ta naše a vycepoval ji k tomu právě mečiarismus…“ Všichni nakonec však konstatovali, že Visegrádská čtyřka je stále velmi potřebné uskupení.