„Čtení pro Petra Fialu ze spojeneckého liberálního tisku. Ale je to dlouhé, mnohem delší než poštěkávání na Klause juniora. A taky složitější. Složitější než Jana Černochová...,“ napsal Jaroslav Plesl na sociální síti Facebook jako prolog ke článku serveru deníku New York Times.

Článek sepsal C. J. Chivers, novinář, který v roce 2016 dostal Pulitzerovu cenu za příběh afghánského válečného veterána trpícího posttraumatickou stresovou poruchou. Díky Chiversovu příběhu se tento veterán dostal z vězení.

Teď Chivers sepsal další článek o bojích v Afghánistánu, který nazval „Válka bez konce“. Svůj článek zasadil do dubna 2009. Tehdy dostalo asi 30 amerických vojáků za úkol pochodovat údolím Korengal, v noci vyšplhat na nedalekou horu a zaútočit na bojovníky Tálibánu. Vojáci prý byli frustrovaní, protože v zadaném úkolu neviděli žádný hlubší smysl. Byli prý kvůli tomu velmi frustrovaní. Těmito slovy Chivers svůj článek odstartoval.

Na počátku bylo nadšení, ale pak přišla tvrdá realita...

Mezi oněmi třiceti vojáky byl také Robert Soto, který prý na vlastní oči viděl, jak afghánská válka probíhá. Viděl, že američtí vojáci umírají či padají ranění. Viděl, že se válka v Afghánistánu nepodobá pečlivému plánu, který připravilo velení. V roce 2007 vstupoval do armády plný nadšený a s vírou, že i na zahraniční misi pomůže ochránit Spojené státy před dalším strašlivým teroristickým útokem. Po dvou letech však své armádní angažmá už vnímal poněkud jinak. Vojáci pochodují horami a údolím, je jim zima, jsou unavení a především před sebou nevidí jasný cíl, který by misi konečně ukončil.