Zurabišviliová se postavila do čela protestů proti nové gruzínské vládě, vzešlé z voleb letos v říjnu. Výsledky neuznává a od jejich vyhlášení vyzývá veřejnost, aby se proti vítězi voleb postavili. Samotné volby nazývá „ruskou speciální operací“ a poukazuje na jejich falzifikaci.

První prezidentka v dějinách postsovětské republiky, která v posledních měsících vymezila jako své heslo vstup této kavkazké země do Evropské unie, je středobodem protestů, někdy nazývaných jako „gruzínský majdan“.

Dvaasedmdesátiletá Salome Zurabišviliová se narodila v Paříži rodičům, kteří z Gruzie uprchli. Její předkové patřili k politické elitě země, tehdy součásti carského impéria, už v 19. století. Absolvovala francouzské diplomatické školy a kurz na Columbia University pod vedením polského emigranta a poradce prezidenta Cartera Zbygniewa Brzezinského. Její první manžel byl ekonom ze Světové banky, druhý gruzínský exilový spisovatel a politik.

Od sedmdesátých do nultých let udělala výraznou kariéru ve francouzské diplomacii, kterou ale poněkud jiným směrem hodila velvyslanecká mise v Gruzii v letech 2003–2004. Prezident Michail Saakašvili jí nabídl občanství a místo ministryně zahraničí krátce poté, co se stal prezidentem v důsledku protestů, nazývaných jako Růžová revoluce, které sesadily jeho předchůdce Ševardnandzeho. Dnes je považovaná za první ze série „barevných revolucí“, definovaných velkou rolí nevládního sektoru a nevyjasněnou účastí diplomacie USA.

Ministryně Zurabišviliová během necelých dvou let ve funkci vytvořila vlivnou východoevropskou frakci „přátel Gruzie“, která propagovala vstup této země do EU a NATO. Patřily do ní „nové členské země“ jako Polsko, Česko, Rumunsko a baltské státy. Pak byla odvolána kvůli sporům s premiérem, načež oznámila vstup do gruzínské politiky.

Rozdělení spojenci

Její strana Cesta pro Gruzii získala ve volbách jen 2,77 procent hlasů, poté začala usilovat o integraci opozičních sil. V roce 2009 vedla protesty proti prezidentu Saakašvilimu, v roce 2013 podpořila vznikající stranu Gruzínský sen. S její podporou se v roce 2016 stala poslankyní a v roce 2018 prezidentkou. Výměnou za to akceptovala, že pravomoci prezidenta, historicky nadstandardní, budou zredukovány ve prospěch vlády a parlamentu. Včetně zrušení přímé prezidentské volby.

Opozice, označující se jako „proevropská“, její prezidentství původně bojkotovala. Vztah se zásadně změnil po dubnu 2021, kdy se v prezidentském paláci konala večeře pro předsedu Evropské rady Charlese Michela, které se kromě představitelů opozice účastnil unijní velvyslanec, stejně jako americká velvyslankyně Kelly Degnanová, která se v letech 2020–2023 stala vlivným hráčem v gruzínské politice.