Zurabišviliová se postavila do čela protestů proti nové gruzínské vládě, vzešlé z voleb letos v říjnu. Výsledky neuznává a od jejich vyhlášení vyzývá veřejnost, aby se proti vítězi voleb postavili. Samotné volby nazývá „ruskou speciální operací“ a poukazuje na jejich falzifikaci.
První prezidentka v dějinách postsovětské republiky, která v posledních měsících vymezila jako své heslo vstup této kavkazké země do Evropské unie, je středobodem protestů, někdy nazývaných jako „gruzínský majdan“.
Dvaasedmdesátiletá Salome Zurabišviliová se narodila v Paříži rodičům, kteří z Gruzie uprchli. Její předkové patřili k politické elitě země, tehdy součásti carského impéria, už v 19. století. Absolvovala francouzské diplomatické školy a kurz na Columbia University pod vedením polského emigranta a poradce prezidenta Cartera Zbygniewa Brzezinského. Její první manžel byl ekonom ze Světové banky, druhý gruzínský exilový spisovatel a politik.
Od sedmdesátých do nultých let udělala výraznou kariéru ve francouzské diplomacii, kterou ale poněkud jiným směrem hodila velvyslanecká mise v Gruzii v letech 2003–2004. Prezident Michail Saakašvili jí nabídl občanství a místo ministryně zahraničí krátce poté, co se stal prezidentem v důsledku protestů, nazývaných jako Růžová revoluce, které sesadily jeho předchůdce Ševardnandzeho. Dnes je považovaná za první ze série „barevných revolucí“, definovaných velkou rolí nevládního sektoru a nevyjasněnou účastí diplomacie USA.
Ministryně Zurabišviliová během necelých dvou let ve funkci vytvořila vlivnou východoevropskou frakci „přátel Gruzie“, která propagovala vstup této země do EU a NATO. Patřily do ní „nové členské země“ jako Polsko, Česko, Rumunsko a baltské státy. Pak byla odvolána kvůli sporům s premiérem, načež oznámila vstup do gruzínské politiky.
Rozdělení spojenci
Její strana Cesta pro Gruzii získala ve volbách jen 2,77 procent hlasů, poté začala usilovat o integraci opozičních sil. V roce 2009 vedla protesty proti prezidentu Saakašvilimu, v roce 2013 podpořila vznikající stranu Gruzínský sen. S její podporou se v roce 2016 stala poslankyní a v roce 2018 prezidentkou. Výměnou za to akceptovala, že pravomoci prezidenta, historicky nadstandardní, budou zredukovány ve prospěch vlády a parlamentu. Včetně zrušení přímé prezidentské volby.
Opozice, označující se jako „proevropská“, její prezidentství původně bojkotovala. Vztah se zásadně změnil po dubnu 2021, kdy se v prezidentském paláci konala večeře pro předsedu Evropské rady Charlese Michela, které se kromě představitelů opozice účastnil unijní velvyslanec, stejně jako americká velvyslankyně Kelly Degnanová, která se v letech 2020–2023 stala vlivným hráčem v gruzínské politice.
Chcete, aby v rámci koalice STAČILO! kandidovala i SOCDEM Jany Maláčové?Anketa
Prezidentka se s Gruzínským snem, nejsilnější gruzínskou stranou, kterou založil a stále neformálně řídí miliardář Bidzina Ivanišvili, postupně názorově rozešla. Kritizovala ji za přílišný příklon k Rusku a po invazi na Ukrajinu začala mnohem více zdůrazňovat agendu vstupu země do EU. Země požádala o zahájení přístupových rozhovorů hned v únoru 2022.
Politické spory s vládou, které ne vždy souvisely přímo s politickou orientací země, eskalovaly v roce 2023 dvěma žalobami na prezidentku k Ústavnímu soudu. Meritorně se týkaly sporu o jmenování velvyslanců a vládou nepovolené státní návštěvy v Bruselu a Paříži, ale prezidentka je interpretovala jako politický nátlak. V roce 2023 Ústavní soud konstatoval, že prezidentka porušila ústavu a parlament hlasoval o jejím odvolání. Potřebný počet hlasů ale nesehnal.
V této atmosféře se prezidentka před volbami 2024 začala sbližovat s opozicí, což bylo spojené s větším důrazem na agendu neziskových organizací a sexuálních menšin. Zdůrazňovala práva žen a zaštítila tbiliský Pride. Kritizovala vládní reformy, které vliv nevládního sektoru omezovaly, a je autorkou jejich označení za „ruský zákon“, které si osvojila opozice i mezinárodní hnutí.
Před volbami, vypsanými na letošní říjen, přivedla opoziční strany ke společnému jednání, které vedlo k podepsání dokumentu zvaného Gruzínská charta. Ta obsahovala zrušení kritizovaných ustanovení o neziskových organizacích a realizaci reforem, které od země požadovala EU. Prezidentka velmi usilovala o sloučení dvou hlavních proevropských stran, to však jejich vůdci odmítali.
V průběhu celého roku se na protest proti vládě scházely v Tbilisi demonstrace zastánců EU a podporu jejímu boji s vládou vyjadřovali unijní politici i Joe Biden. Čas předvolební kampaně oživilo i hlasování o nové LGBT legislativě.
Volby se konaly v neděli 26. října a podle vyhlášených výsledků v nich jednoznačně zvítězil doposud vládnoucí Gruzínský sen. Většina, kterou získal, bude významná i pro nové volby prezidenta, které se mají v parlamentu konat v prosinci.
Následujícího dne prezidentka Zurabišviliová vystoupila na tiskové konferenci, kde sdělila, že uznání výsledků voleb by znamenalo podřízení Gruzie Rusku a uvedla, že „evropská budoucnost Gruzie nemůže být ohrožena“. Vyzvala občany, aby vyšli do ulic protestovat a o podporu požádala západní politiky a hnutí.
Začala hovořit o tom, že volební výsledky jsou produktem systematického podvodu a po několika dnech podala k Ústavnímu soudu žalobu na neplatnost voleb.
Současně byly výsledky voleb zpochybněny ze strany západních pozorovatelů včetně české europoslankyně Markéty Gregorové. Josep Borrel vyzval orgány v Tbilisi, aby začaly „rychle, transparentně a nezávisle vyšetřovat a posuzovat volební nesrovnalosti“ a vznášet obvinění vůči jejich pachatelům.
Opozice představila svůj „akční plán“, který obsahoval požadavky na nové volby, neuznání legitimity zvoleného parlamentu a koordinované hnutí odporu po celé zemi. 12. listopadu se v Tbilisi konala demonstrace, kde mluvili předsedové zahraničních výborů parlamentů z Německa, Francie, Švédska, Finska, Polska a baltských států. Ti se předtím sešli s prezidentkou.
15. listopadu ústřední volební komise potvrdila výsledky, což doprovodil incident, při kterém člen komise zastupující opozici přímo na tiskovce polil předsedu černou barvou se slovy, že výsledky neodrážejí „správnou volbu“.
Prezidentka podala vlastní ústavní stížnost a odmítla nový parlament svolat. 25. listopadu se parlament sešel, podle jejích právníků samozvaně a nelegálně. Mezitím 19. listopadu eskalovaly střety demonstrantů s bezpečnostními složkami.
Po svolání parlamentu se situace trochu uklidnila, byla vyslovena důvěra nové vládě. Předložený program nesl název Směrem k Evropě s mírem, důstojností a prosperitou a hovořilo se v něm o „vstupu do EU podle gruzínských pravidel“ a rovněž o snaze vyhnout se zapojení do rusko-ukrajinské války.
Budeme se mít v roce 2025 ekonomicky lépe než v roce 2024?Anketa
Ve stejný den schválil Evropský parlament rezoluci, že volby v Gruzii nebyly regulérní a mají se konat nové, ve které vyzval Evropskou komisi k uvalení sankcí na reprezentanty gruzínské vlády.
Následně premiér Irakli Kobachidze oznámil pozastavení vyjednávacího procesu s EU a rovněž se vzdal všech grantů a dalších finančních příspěvků, které země čerpá z unijního rozpočtu, které jsou podle něj „nástrojem vydírání“.
To vyvolalo pobouření v gruzínském neziskovém sektoru, který protestoval, že jej premiér tímto krokem chce vyhladovět. Od následujícího dne opět zesílily protesty před parlamentem, které se staly čím dál radikálnější.
Protesty podle mnohých velmi připomínají ukrajinský Majdan z let 2013- 2014, včetně opakování některých fotogenických scén, které před jedenácti lety přitahovaly k Náměstí nezávislosti pozornost západních čtenářů a diváků. Někteří sarkasticky poznamenávali, že jediné, co zatím chybí, je americká náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová, rozdávající demonstrantům koláčky.
Prezidentské volby byly předsedou parlamentu vypsány na 14. prosince a Gruzínský sen do nich podpořil třiapadesátiletého Michaila Kavelašviliho. Zakladatel menší parlamentní strany Lidová síla je bývalým fotbalovým reprezentantem Gruzie a poslancem od roku 2016. V nominačním projevu odsoudil porušování ústavy končící prezidentkou a opozici obvinil, že chce „pod kontrolou amerických kongresmanů zničit zemi“. Následně ujistil, že on bude proti „ukrajinizaci Gruzie“ vždy bojovat.
Prezidentka Zurabišviliová naopak tvrdí, že nelegitimní parlament nemůže zvolit legitimního prezidenta, a proto 29. prosince, kdy končí její mandát, nemíní prezidentský palác opustit a dál se bude považovat za hlavu státu.
Premiér Kobachidze jí obratem vzkázal, že chápe její emocionální rozrušení, ale 29. prosince zcela jistě bude muset úřad opustit.
Do té doby opozice plánuje další protesty. Podle aktuálních informací v neděli večer v centru Tbilisi demonstranti házeli zápalné láhve na policisty, ti je následně rozháněli vodními děly. Po půlnoci měla policie začít demonstranty vytlačovat po hlavní třídě od parlamentu.
Čtyři opoziční strany vyzvaly občany, aby uplatnili svůj zákonný nárok na čtyřdenní pracovní dovolenou pro výkon občanských povinností a dorazili protestovat. Během neděle se protesty měly sejít v osmi gruzínských městech včetně důležitého černomořského přístavu Poti.
V sobotu oznámila vláda USA, že přerušuje „strategické partnerství“ s Gruzií. Premiér Kobachidze nad tím podle světových médií „pokrčil rameny“ a sdělil, že se těší na spolupráci s novou administrativou Donalda Trumpa.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.