Nový zákon o rovnosti pohlaví bude vyžadovat rovnoměrnější zastoupení žen a mužů v politice, byznysu a dalších oblastech veřejného života. Smyslem zákona o genderové rovnosti, jehož českou podobu připravuje úřad ministra pro evropské záležitosti, je, že se má do vedení firem dostat více žen na základě kvót. V dozorčích radách by podle něj mělo být povinně nejméně 40 % žen.

„Přijde mi to jako zbytečný zákon. Čím si pomůžeme, když bude v dozorčích radách povinně nejméně 40 % žen? Nenašel jsem to nikde. A proč jen 40 %? Ví to někdo, nebo je to jen číslo vycucané z prstu?“ pozastavuje se Pikora.

Předkladatelé tvrdí, že zákon už v mnoha zemích platí a jsou s ním spokojeni, a statistiky vážně ukazují, jak v posledních letech prudce roste zastoupení žen ve vedení německých firem.

„Bohužel se neukazuje, že by to pomáhalo podnikům a ekonomice. Německá ekonomika místo růstu vykazuje zaostávání,“ podotýká Pikora. „To by se mělo řešit. Evropa zaostává a místo toho řeší kvóty, bez kterých jsme léta žili a snad kromě militantních feministek nikomu nechyběly. Prostě kvóty by vůbec neměly být tématem dne, když tu máme skutečně hmatatelné problémy,“ míní ekonom.

V Německu se navíc zákon obchází: „Zákon se prostě obchází. Vytvoří se nějaké místo. Tam posadí ženu a všichni vědí, že je to místo zbytečné a existuje jen kvůli zákonu. Já bych se jako žena styděl být někde jen kvůli pohlaví. Já bych chtěl někde pracovat proto, že tam jsem přínosný. Feministkám to ale asi nevadí,“ píše Vladimír Pikora, který nechápe, že se politici a aktivisté více nezamyslí nad tím, proč je málo žen ve vedení firem, politice apod.

Ženy se přece do politiky neženou ne proto, že by jim to někdo zakazoval, ale protože o to nemají samy zájem. Prostě to není slučitelné s jejich zájmy. Pro většinu žen je přece hlavní zájem rodina. Jenže rodina a politika jdou špatně dohromady. Vyžaduje to velké nasazení sedm dní v týdnu. Podobné to je s managementem velkých firem. Proto je v politice tak hodně bezdětných žen. Navíc ženy obvykle nemají takovou bojovnost v prosazování názorů a zájmů jako muži. To testosteronové prostředí se jim obvykle nelíbí, pokračuje Vladimír Pikora s tím, že ženy přirozeně mají zájem o určité pozice a jiným se úmyslně vyhýbají.

„Pokud budeme svazovat firmy do větší absurdity, nemůže se to projevit větším růstem a bohatstvím. Spíš naopak. Bohužel stále častěji slyším zastánce nerůstu. Těm to jistě vadit nebude,“ konstatuje ekonom.

Ke kvótám se také mají přidat povinné informace o tom, kolik se v průměru vydělává na konkrétním druhu pozice. I zde vidí Pikora značné úskalí: „Logicky ti, co budou pod průměrem, budou chtít růst na průměr. Matematika je neúprosná. S tímto přístupem budou časem všichni na průměru nehledě na výkon. To bude celou společnost demotivovat ke snaze o vyšší výkon. Tyto regulace jsou samozřejmě v rozporu s růstem společnosti,“ uzavírá hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group Vladimír Pikora.

Je toho názoru, že kdyby tyto regulace byly přínosné, už dávno by je firmy realizovaly dobrovolně. Apeluje proto, aby lidé měli možnost řídit firmy racionálně. Vše ostatní je jen cestou od kapitalismu a bohatství k centrálnímu řízení a chudobě.

Podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů je Česká republika jednou z nejhorších zemí Evropské unie, co se týká rovnosti žen a mužů. Na žebříčku 27 členských států skončilo na 25. příčce. Největším problémem v české společnosti je podle Indexu absence žen v rozhodovacích pozicích a také nerovnosti na trhu práce.

Česko je podle Indexu podprůměrné ve všech šesti kapitolách. Nejhorší výsledek má v podílu žen na moci. Získalo 30,2 bodu ze sta. Je pětadvacáté. Od roku 2020 se pozice nemění. V podílu na ekonomickém rozhodování je ČR v sedmadvacítce předposlední.