„Z hospodářského hlediska muslimskou migraci v Evropě nepotřebujeme. V každé zemi stojí muslimští migranti vzhledem k jejich nízkému podílu na výdělcích a vysokým nárokům na sociální služby státní pokladnu více, než jaký je jejich přínos k hospodářské nadhodnotě. Z kulturního a civilizačního hlediska jsou hodnoty a obrazy světa, které ztělesňují, krokem zpět. Z demografického hlediska je enormní plodnost muslimských migrantů ve stárnoucí Evropě dlouhodobým ohrožením její kulturní a civilizační rovnováhy.“ Toto vyjádření není reakcí nějakého islamofoba na nynější migrační krizi doléhající na Evropu, ale jde o názor bývalého ministra financí spolkové země Berlín Thila Sarrazina. Pikantní na tom je, že je uvedl ve své knize „Německo páchá sebevraždu“ s podtitulem „Jak dáváme svou zemi všanc“, která vyšla už v srpnu 2010.

Problematikou imigrace a sociálního zabezpečení se Thilo Sarrazin, politik Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), byť značně kontroverzní, zabývá dlouhodobě. Své názory a postoje opírá o bohaté zkušenosti z politiky a státní správy, přičemž je podává bez ohledu na diktát politické korektnosti. Ve svém nejznámějším díle upozorňuje na číslech i statistikách založenou analýzou na to, jak Německo podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. A to před těmi pěti lety nemohl tušit, jaké ono podkopávání základů nabere už nyní na intenzitě. Český emigrant Petr Bystroň, který se o víkendu dostal do čela bavorské zemské organizace euroskeptické strany Alternativa pro Německo (AfD), v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz reagoval na otázku, jak se Německo mění, doporučením přečíst si právě knihu „Německo páchá sebevraždu“.

Nevyšel předpoklad, že migranti přijmou západoevropský systém hodnot

V kapitole Přistěhovalectví a integrace Sarrazin píše: „Všude v Evropě se nejprve předpokládalo – dnes se to jeví jako naivní – že tito migranti západoevropský systém hodnot – demokracii, kulturní a náboženskou svobodu, individuální snahu o blahobyt a seberealizaci – postupně přijmou a že rozdíly se nejpozději během dvou tří generací rozplynou. K tomu ale nedošlo, spíše naopak: tendence ke kulturní a regionální segregaci mezi přistěhovanými muslimy a jejich potomstvem ještě zesílila. Evropský sociální systém se stal překážkou v jejich integraci do pracovního trhu a umožnil těmto migrantům zůstat mezi sebou – na účet evropských státních kas.“ Upozorňuje na to, že západní civilizace je v důsledku muslimské imigrace a rostoucího vlivu islamistických náboženských směrů konfrontována s autoritářskými a antidemokratickými tendencemi, které přímo ohrožují náš životní styl.

Thilo Sarrazin tvrdí, že kdo poukáže na něco podobného jako on, je vystaven nenávistným útokům, z nichž osočení z „islamofobie“ je ještě to nejmenší, což trefně zapadá i do nynější atmosféry diskusí o migraci. „Srovnávání ‚antisemitismu‘ a ‚islamofobie‘, k němuž se tak rádo sahá, nebere ohledy na fakt, že pouze antisemitismus se zakládá ‚na hysterických úzkostech, smyšlenkách, projekcích a závistivosti‘, nikoli však ‚islamofobie‘, neboť teroristické útoky, vraždy cti, zuřivost Tálibánu, dětská manželství v Saúdské Arábii, kamenování cizoložnic a věšení homosexuálů jsou všechno realita. Uskutečňované násilí spolu s nekontrolovaným a agresivním tónem, který je vůči kritikům mnohých forem islámu nasazován, mají zastrašující účinek, jenž se již vplížil do veřejného prostoru evropského názorového klimatu,“ varoval politik.

Zcela postačí, když budou respektovat naše zákony a postarají se o obživu

Tomu, kdo věří slovům o „obohacení“ Evropy v důsledku migrační vlny, nebudou do jeho úvah příliš zapadat Sarrazinovy komentáře k tehdy aktuálním analýzám. „Z lidí s muslimským migračním pozadím, žijících v Německu, nemá 30 procent ukončenou ani povinnou školní docházku a jen 14 procent z nich má maturitu. Nízké šance získat dobře placenou práci s nízkou kvalifikací vyvolávají v sociálním systému sekundární efekt: kariéra příjemce transferových služeb je tím lákavější, čím menší má šance na pracovním trhu. Velkorodiny, které u muslimských migrantů převládají, profitují z toho, že rozsah sociálních služeb – na rozdíl od odměny za práci – vzrůstá s počtem členů domácnosti. Zdá se dokonce, že část intelektuálů a liberálního tisku vskrytu duše pociťuje radost z toho, že muslimské přistěhovalectví německou společnost podkopává,“ všiml si Thilo Sarrazin.

Rázně odmítl tvrzení Evropského střediska pro sledování rasismu a xenofobie, že muslimové cítí, že přijímání společností je podmíněno vzdáním se jejich muslimské identity. „To je omyl. Zcela postačí, když budou respektovat naše zákony, nebudou utiskovat své ženy, zruší vynucené svatby, své mládeži budou bránit v násilí a postarají se o svou obživu. Právě o to jde a o nic jiného. Ten, kdo tyto požadavky pokládá za nucení k asimilaci, má vskutku s integrací problém,“ uvedl politik a doporučil se zamyslet, proč jsou vůči muslimům v celé Evropě výhrady. „Žádné jiné náboženství v Evropě nevystupuje s takovými nároky. Žádná jiná imigrace není spjatá s tak velkými nároky na sociální stát a s takovou kriminalitou. Žádná jiná sociální skupina na veřejnosti tolik nezdůrazňuje svou jinakost, zejména odíváním žen. U žádného jiného náboženství není přechod k násilí, diktatuře a terorismu tak plynulý,“ argumentoval Thilo Sarrazin.

Je právem každého státu, aby si sám rozhodoval o tom, koho přijme

Vysvětlil také, že překážkou integrace muslimských přistěhovalců po roce 1973, kdy byl ukončen nábor hostujících dělníků, je fakt, že toto přistěhovalectví je velkou měrou motivováno přitažlivostí německého sociálního státu. „To znamená, že v popředí zájmu mnoha těchto imigrantů stojí nikoli vlastní hospodářský úspěch, jehož by bylo možné dosáhnout integrací a odpovídajícím výkonem v povolání, nýbrž jejich zabezpečení a alimentace německým sociálním státem. Vyhlídky mají dobré, neboť pomoci se dostane každému přistěhovalci nezávisle na jeho ochotě k integraci a jeho vůli k práci,“ konstatoval politik ve své nejznámější knize s tím, že dalšími překážkami v integraci jsou nepatrný sklon k tomu, naučit se jazyk a užívat ho v soukromí, nepatrný sklon ke vzdělávání, lpění na tradičních rodinných strukturách, neutuchající příliv rodinných příslušníků a výběr životního partnera mezi příslušníky vlastní národnosti, popřípadě z řad ostatních muslimů.

Velmi pikantně v souvislosti s vynucenými kvótami na uprchlíky pro členské země Evropské unie vyznívají tyto jeho věty: „Je právem každého státu a každé společnosti, aby si samy rozhodovaly o tom, koho chtějí přijmout na své státní území či mezi sebe, a mají také právo dbát přitom na zachovávání kultury své země a svých tradic. Přistěhovalecké země jako USA, Kanada nebo Austrálie toto právo nikdy neztrácely ze zřetele a přistěhovalectví vždy usměrňovaly podle regionálního a kulturního původu a také s ohledem na kvalifikaci. Bylo a je to jejich právo.“ V té souvislosti uvedl, že by byl rád, aby ještě jeho pravnuci za sto let mohli žít v Německu, pokud budou chtít. „Nerad bych, aby země mých vnuků a pravnuků byla z velké části muslimskou zemí, v níž se, kam ucho doslechne, bude hovořit tureckým a arabským jazykem, kde ženy budou mít tvář zahalenu šátkem a rytmus dne bude určován voláním muezínů. Chci-li toto zažít, mohu si pořídit dovolenou v Orientu,“ podotkl Sarrazin.

Dívky mají menší práva než chlapci a státní instituce to uznává

Německý politik poukazuje rovněž na to, jak před skutečností zavírají úředníci oči. Zpráva o tom, že v Berlíně páchá kolem 20 procent všech násilných trestných činů zhruba tisíc tureckých a arabských mladistvých, což je skupina, která tvoří 0,3 promile všeho berlínského obyvatelstva, je v integrační zprávě spolkové vlády relativizována. A nejen to. „Jestliže muslimské dívky, poslušny pokyny rodičů, nosí šátek ve škole a škola to toleruje, znamená to, že státní instituce uznává, že dívky podléhají přísnějším omezením a mají menší práva než chlapci. Je špatné, jestliže ze státní instituce vychází takovýto signál,“ uvedl Sarrazin. Za připomenutí stojí, že u nás v roce 2014 ombudsmanka Anna Šabatová obhajovala nošení muslimských šátků v českých školách, jinými slovy obhájkyně práv požadovala menší práva pro dívky…

Thilo Sarrazin také zmínil konferenci o islámu, kterou svolalo německé ministerstvo vnitra, ale ani ona stejně jako některé školy nevyslala signál, že dívky nesmějí mít méně práv než chlapci. „Navrhla, aby o nošení náboženského oděvu rozhodovali rodiče, popřípadě ti, kdo jsou oprávnění k výchově dětí. Poprvé tak pronikla myšlenka šaríi do soustavy německých právních norem,“ konstatoval politik. Věnoval se také přitažlivosti své země pro migranty. „Ten, kdo se z Turecka nebo jiné muslimské země zvládne dostat do Německa či jiné západoevropské země a opatřit si tu legální status, si jen díky sociálním transferům zajistí takový bezpracný příjem, jaký by ve své rodné zemi ani zdaleka nezískal prací. A má-li rodinu, je na tom ještě mnohem lépe,“ vysvětlil.

Nejde jen o problém Německa, jde o problém všech národů Evropy

Vždyť německý systém finančního podporování rodiny je v rodných zemích migrantů naprosto neznámý. Thilo Sarrazin upozornil také na skutečnost, že do klasických přistěhovaleckých zemí – USA, Kanady a Austrálie – proudí mnohem více imigrantů ochotných podávat přiměřený výkon, neboť ti ostatní v těchto zemích nevidí žádnou šanci a tyto země také svým přistěhovalcům nabízejí jiný druh socializace, neboť zde nejsou ohroženi pokušením bezpracného zabezpečení a rozsáhlé sociální sítě. „Tyto země nevidí nic špatného ani na tom, vybírat si své přistěhovalce podle ekonomických a sociologických kritérií,“ připomněl politik a při těchto slovech se nedá nevzpomenout na nedávné rozhořčení domácích i zahraničních politiků nad tím, když Česká republika dala najevo, že by si chtěla vybírat, koho z migrantů přijme.

Teď více než kdy jindy dochází na Sarrazinovy věty z pět let staré knihy, že opulentní štědrost německého sociálního státu je obrovským magnetem a všestranné zabezpečení, které německý sociální stát garantuje, muslimské migranty láká a zároveň podvazuje veškeré jejich úsilí o integraci. „Poslední desetiletí ukázala, že finanční a sociální náklady muslimského přistěhovalectví byly mnohem vyšší než jeho ekonomický přínos. Pokud tento příliv nedokážeme usměrnit, umožníme, aby se naše kultura, naše civilizace a náš národní charakter proměňovaly směrem, jímž se ubírat nechceme. Trvalo by jen několik generací, než bychom se stali menšinou ve vlastní zemi. Nejde jen o problém Německa, jde o problém všech národů Evropy,“ varoval politik SPD Thilo Sarrazin už před pěti lety.