„Nezajímá mě hromadný coming out státní České pošty (jejímž jsem občas nedobrovolným klientem), neboť jejím hlavním úkolem je doručování zásilek. Nezajímá mě ani, jak snižují uhlíkovou stopu v kancelářích či produktech privátní Komerční banky (jejímž klientem dobrovolně nejsem), neboť jejím hlavním úkolem je poskytování finančních služeb,“ napsal Zahradil.

Chování těchto korporací mu prý připomíná chování zelináře z eseje Václava Havla „Moc bezmocných“, který si do výkladu svého obchodu se zeleninou umístil tabulku s heslem „Proletáři všech zemí, spojte se!“, a udělal to pouze ze strachu a poslušnosti.

„Samozřejmě nechci srovnávat komunistickou totalitu s demokratickým prostředím. Zelinář byl vydán na milost a nemilost všeobjímající komunistické moci a jednal ve strachu z ní, dnešní ekonomické subjekty v takové situaci nejsou. Nicméně jistá analogie zde přece jen je – snaha být zadobře s těmi společenskými a mediálními trendy, o nichž se zodpovědní korporátní manažeři domnívají, že určují hlavní ideový proud dnešní doby, že reprezentují budoucí pokrok, a proto se vyplatí s nimi demonstrovat svou sounáležitost.“ Napsal dále politik s tím, že dnes by si drobný zelinář žádná hesla o podpoře LGBT nebo uhlíkové neutralitě do výlohy neumístil, a v tom lze prý vidět jistou naději.