„Vůči starým politickým rutinérům připomínají intelektuálové v politice trochu zajíčky hledící do tváře kobry. V tomto případě se jim kobra ještě navíc vysmívá, což normální kobry nedělají,“ poznamenává Jandourek. Jenže kdo je to vlastně intelektuál? Obecně lze říci, že jde o humanitně vzdělaného člověka, který veřejně komentuje politické dění, aniž je členem politické strany.

Základní problém intelektuálů tkví v tom, že vnímají svět jako složitou strukturu. Každý problém, který svět trápí, vidí velmi složitě, takže na rozdíl od politiků – schopných technologů moci nejsou schopni nabídnout jednoduchá řešení, kterým by voliči porozuměli natolik, aby se jim líbila.  Naproti tomu „političtí predátoři“ toho schopni jsou.

Celý komentář naleznete zde.

„Protože se v demokracii bojuje většinou slovy, vyhrává ten s ostřejším mečem, tedy ten, kdo umí zjednodušovat, v horším případě lhát. Intelektuálové jsou ve velké nevýhodě, že jim prakticky chybí vůle k moci. Pokud chtějí moc, pak proto, aby prosadili ideál. Pokud chce predátor moc, tak prostě proto, že chce moc. To je v boji velká výhoda. Nemusí se zatěžovat takzvanými ohledy,“ shrnuje Jandourek.

Řečeno prostě a krátce, intelektuál do politiky nepatří. Schopný politik by se však měl obklopit filozofy, aby mu radili. Politik vyzbrojený argumenty totiž pracuje o poznání lépe než politik vyzbrojený toliko populistickými řečmi. Jandourek k tomu ovšem poznamenává, že existují bohužel i tací politici, kteří myslitele raději urážejí, než by využili jejich služeb. Naráží tím na prezidenta Miloše Zemana.