Svou kandidaturu vysvětluje Jakl tím, že nabyl pocitu, že už nechce být v pozadí. „Už je třeba nést svou vlastní kůži na trh a mít zodpovědnost. V současné době jde už o hodně. Rozhoduje se o tom, jestli v naší zemi vůbec zbudou nějaké zbytky suverenity a zda zůstaneme suverénní, demokratickou, samostatnou zemí,“ míní Jakl, podle kterého s tím souvisí i nejviditelnější bruselský experiment s řízenou masovou migrací. „Ta nám i navzdory chlácholičům stále hrozí,“ upozornil.

Na politické práci Okamurovy strany jej prý zaujalo to, že na rozdíl od ostatních všech politických a fungujících subjektů tato strana nejdůsledněji hájí postoje dvou základních témat – uchování suverenity proti bruselské centralizaci a důsledný postoj proti imigraci. „Že jsem se takto rozhodl, vnímám jako vzkaz politické scéně, aby si lidé uvědomili, že jsou věci více důležité, a bylo by někdy dobré ponechat názorové rozpory stranou,“ doplnil.

V jednotlivých zemích jsou podle Jakla určití obhájci suverenity demokratických států, kteří však nejsou schopni vzájemně efektivně komunikovat a spolupracovat jen proto, že o sobě čtou noviny. „Vzájemně se podařilo lidi v očích druhých zdiskreditovat, že se bojí sejít. Největší radost z toho mají právě centralisté, kteří si představují řízený superstát, který nebude kontrolovaný demokraticky vůbec nikým. Bude jen řízen elitami stejně, jako to teď předvádějí,“ uvedl.

Ti, kteří jsou schopni oslovit voliče a bít se za jejich zájmy, se bohužel už mezi sebou nedohodnou ani na věcech, kde mají společné názory, říká posmutněle Jakl. „To se daří už i na naší domácí scéně. Vzájemně mediálně zhnusit všechny lidi, kteří se stavějí kriticky k Bruselu a evropské integraci a kteří mají na srdci právě suverenitu a budoucnost České republiky jako samostatného státu,“ zopakoval.

„V životě mi šlo o největší prioritu a tou je svoboda člověka,“ připomněl Jakl i v souvislosti s tím, proč ostře vystupoval proti protikuřáckému zákonu. „Budu hájit právo lidí. V protikuřáckém zákonu nejde o kuřáky, ale o svobodu podnikání. Proč by někdo nemohl poskytovat službu, kterou poskytovat chce?“ divil se Jakl, který sám kuřák prý nikdy nebyl.

Pak se Jakl přesunul k hodnocení Zemanova dosavadního druhého prezidentského mandátu, ten se prý od toho prvního nijak neliší. „On si užívá stárnutí s tou svojí hůlkou, se kterou chodí jako Churchill, do kterého se stylizuje. Frajeřit bude i na vozíčku, jak mu to pěkně sluší jako Rooseveltovi,“ řekl s tím, že neví, jestli skutečně Zeman zvolnil, ale chová se stále stejně suverénně a sebevědomě.

„Na tohle téma chci říct jen jednu věc. Lidé vidí Zemana. Vidí poprvé přímo voleného prezidenta. Dávno před tím, než byla zavedena přímá volba, jsem říkal, že ať bude zvolen kdokoli, kdo nebude mít pocit, že jeho mandát vzešel od Parlamentu, nebude mít žádný velký zájem na nějakém smíru a kooperaci s ostatními ústavními institucemi,“ je přesvědčen Jakl, podle kterého se takový člověk bude chovat jako samostatná figura. „Přímo volený prezident má stejnou váhu mandátu jako celý Parlament, tak proč by se měl cítit méněcenný? K takovému zjištění nutně dojde každý prezident,“ zdůraznil.

Následně upozornil, že nemáme prezidentský ani poloprezidentský systém. Problém podle Jakla je, že jsme v Česku založili ústavu se silnými dalšími figurami a jen jedné dali zvláštní mandát. „Založili jsme tím něco jako trvalý konflikt ústavních institucí, který neodejde s tímto prezidentem. Co bude příštího prezidenta nutit k tomu, aby Parlamentu neházel na hlavu úplně všechny zákony? Když bude chtít, klidně to udělá a půjde i na samou hranici,“ je si jistý Jakl.

Celý rozhovor ZDE.

Takovou situaci, kdy šel někdo na samou hranici ústavy, jsme už v minulosti prý zažili. „Například to, co vyváděl dosluhující premiér Paroubek. Šel na samý kraj ústavy, když prohrál volby, ale měl natolik silné karty, že bránil tomu, aby byla ukončena první zahajovací schůze Poslanecké sněmovny,“ uzavřel Jakl s tím, že pak na samou hranici může přímo volený prezident chodit klidně každý den.