„Zcela nepochybně šlo o záměr, když prezident Miloš Zeman včera na Albertově označil víkendový pařížský masakr zrovna za ‚islámské útoky‘, a nikoli třeba za útoky teroristické či islamistické. Zcela nepochybně nešlo o přeřeknutí, když týž prezident v tomtéž projevu označil muslimskou kulturu šmahem za ‚kulturu vrahů‘,“ poznamenává Čaban.

Ten dokonce i spočítal, kolikrát hlava státu ve svém projevu použila slovo národ. Sedmkrát. A to přitom nejde o standardní pojem z prezidentského slovníku, poznamenává Čaban. 

„Prezident republiky si včera ve vyhroceném veřejném sporu o vnímání imigrační krize navzdory všem svým slibům jednoznačně vybral stranu. Zdaleka ne poprvé, ale dosud nejvýrazněji. Nejen tím, v jaký den a na jaké akci vystoupil, ale hlavně tím, že se na této akci nepokusil ani o náznak státnického nadhledu, o kultivaci diskuse, třeba o podporu obsahu a kritiku zlé, nenávistné formy. Naopak s potěšením podkouřil publiku vším, co od něj chtělo slyšet,“ konstatuje Čaban a naráží v té souvislosti na slova Miloše Zemana z 8. března 2013, když sliboval, že bude prezidentem všech občanů.

„Včera už chtěl prezident být ‚hlasem národa‘, do nějž zjevně nepatří nikdo, kdo si dovolí nebát se islámu a nevidět v uprchlících nebezpečné hordy svalnatých nájezdníků. Dva a půl roku může někdy vypadat jako propast věků,“ uzavřel Zeman.