„Miloš Zeman své postoje posouvá způsobem, kdy výklad Ústavy do značné míry mění. Takže to, co se nám tu rýsuje, je jakýsi poloprezidentský systém. Ale já říkám jen rýsuje, protože prozatím nejde o proces, který by nebyl zvratitelný," poznamenal na úvod Kopeček. Přímá volba prezidenta přitom sama o sobě nedává politikovi širší mandát k výkonu moci.

Při změnách Ústavy je třeba postupovat opatrně

Ostatní aktéři systému si nemyslí, že přímá volba prezidenta posiluje, takže jsme v posledním roce poměrně často svědky různých střetů. Bude otázka, kam tyto střety politickou scénu nasměrují. Zatím to podle Kopečka nevypadá tak, že to znamená absolutní konec polistopadového vývoje, jak jsme ho znali, každopádně se tu ale otevírá prostor pro prezidenta. V tuto chvíli lze spekulovat o tom, že z parlamentního režimu můžeme přejít na poloprezidentský a demokracie to může přežít.

„V tuto chvíli mám pocit, že prezident tahá za delší konec provazu a jeho protihráči zatím tak tiše přikyvují nebo občas tiše zaprotestují,“ podivoval se Kopeček. Nějaké ústavní úpravy by přitom mohly zprůhlednit situaci. Žádoucí úpravu podle politologa představuje stanovení nějakých časových lhůt pro rozhodování. Stejně tak by bylo možné přiřknout druhý pokus sestavování vlády sněmovně. „Dovedu si představit třeba německý model, na jehož základě bychom prezidenta vyšoupli a premiéra by volila sněmovna,“ prohlásil Kopeček. Není však jisté, že dnešní koalice ke změnám Ústavy přikročí.

Některé ústavní změny podle Kopečka žádoucí nejsou. Zmiňuje např. pravomoc prezidenta jmenovat ministry. Pokud bychom trvali na tom, že prezident musí jmenovat ministry bez ohledu na výhrady, mohli bychom se dožít situace, kdy se v Česku stane ministrem nějaký opravdu problematický kandidát.

Ústavní zvyklosti

Jedna z divaček se v pořadu ptala, kde si může nastudovat ústavní zvyklosti v psané podobě. Podle Kopečka to v zásadě nelze a vyplývá to z povahy oněch zvyklostí. Pokud se tu ustálily nějaké zvyky a všichni je respektují, není to problém. Ten nastává až tehdy, když je jeden z hráčů otevřeně nerespektuje.

Kopeček v této souvislosti připomněl, že Miloš Zeman ještě jako premiér prosazoval společně s Václavem Klausem výrazné omezení pravomocí prezidenta, aby se z něj stala jen ceremoniální figurka. „Pokud by se to tehdy podařilo, tak bychom tu asi dnes neseděli a nemluvili o Miloši Zemanovi," dodal.

Nestabilita vlád bude pokračovat

Další z diváků se ptal, zda podle politologa budou nadále vládnout nestabilní vlády. Podle Kopečka nestabilita bude pokračovat, protože koaliční strany jsou poměrně rozdílné. Je to prý dobře vidět i na poněkud bezobsažném koaličním prohlášení vlády. Nestabilní vlády ještě neznamenají totéž jako slabé vlády. I tato vláda může podle odborníka leccos prosadit, ale budou se v ní projevovat třenice.

A jak tento stav změnit? Můžeme např. posílit pozici vlády prostřednictvím konstruktivního vyslovení nedůvěry vládě, to opět známe z Německa. Opozice tak zvládne sesadit premiéra teprve v okamžiku, kdy je schopna získat podporu většiny poslanců pro svého kandidáta.

Podle Kopečka je na místě zamyslet se i nad změnami volebního systému, ale stávající rozdrobená sněmovna k této změně podle Kopečka pravděpodobně nesáhne. Pro menší strany je jakákoli změna k většinovému systému poměrně riskantní. Politici totiž jen těžko mohou předvídat, jak se budou voliči chovat za dva, za tři roky, a proto budou v nějakých změnách volebního systému velmi opatrní.

Bude Sobotka silným premiérem?

V tuto chvíli navíc podle Kopečka nelze říct, jak silný bude pravděpodobný příští premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), okolnosti prý příliš nesvědčí v jeho prospěch. Jeho pozicí může otřást např. výsledek ČSSD v nadcházejících evropských volbách. Budeme si zkrátka muset počkat na to, jak si Sobotka reálně povede. Je také otázka, jak si povedou jednotliví ministři.

A zase ty restituce i lustrační zákon

Ve vysílání také znovu padla otázka týkající se církevních restitucí. Kopeček nechtěl předjímat, zda se někdo znovu obrátí na Ústavní soud a sám by doporučoval jinou cestu než zpochybňování podepsaných smluv mezi státem a církvemi. Vzhledem k tomu, že v budoucí koalici sedí lidovci, však není jisté, že nějaká taková úprava projde. Pokud by se stalo, že lidovci z vlády v budoucnu vypadnou, bude toto téma opět aktuálnější.

Církevní restituce přitom představují lákavé téma i pro příští volby, s ohledem na to, že časová lhůta vyrovnání státu a církví je poměrně dlouhá. Razantně se ho chopili hlavně komunisté, kteří v této souvislosti mluvili o referendu, a Kopeček nepředpokládá, že tento bod z jejich volebního programu v dohledné době zmizí. A nelze vyloučit, že se ho znovu chopí i jiné strany.

Kopeček rozebíral také lustrační zákon. Otázka, zda ho zrušit či ne, záleží na hodnotovém založení každého občana. Levicoví voliči jsou nakloněni jeho zrušení, naproti tomu lidé, kteří vnímali minulý režim jako zločinný, se zrušením zákona zásadně nesouhlasí. Uvidíme, která skupina nakonec převáží.

Co je vlastně prací politologa

V závěru vysílání pak host odpovídal na otázku, co je vlastně prací politologa a jak ji lze hodnotit. Politolog prý zkoumá politické příklady z minulosti a na jejich základě pak odhaduje, jak se vyvine ta či ona situace v budoucnu. Tyto odhady však Kopeček považuje za nejslabší stránku politologie. Odborníci v tomto oboru by se podle Kopečka měli vyjadřovat jen k tomu, čemu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí rozumí. Zodpovídají se totiž především svému svědomí.