Pražský rodák Černý patřil k prvním publicistům píšícím v 60. letech o rokenrolové hudbě. Stál u zrodu prvního československého rozhlasového hudebního týdeníku a zároveň hitparády Dvanáct na houpačce, kterou sám moderoval a do které vybíral písničky spolu se svou ženou Mirkou. Na přelomu let 1968 a 1969 sestavil z rozhlasových nahrávek Karla Kryla jeho slavné významné album Bratříčku, zavírej vrátka.

Černý byl jako první nehudebník uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl. Mimo jiné spolupracoval s měsíčníkem Melodie, byl prvním šéfredaktorem časopisu Rock&Pop, vydal několik knih o hudbě, uváděl rozhlasové pořady nebo psal texty na obaly gramodesek. I když je vnímám především jako znalec dění na populární scéně, jeho prvním článkem s hudební tematikou byla recenze inscenace Bizetovy opery Carmen ve Smetanově divadle v deníku Večerní Praha v roce 1956.

Jeho jméno se v novinách objevilo o čtyři roky dříve, než vydal první hudební recenzi. Jako sportovní novinář zasílal do tehdejšího deníku Lidová demokracie výsledky lukostřeleckých závodů, později pracoval jako sportovní novinář v časopise Československý sport. Sám se aktivně věnoval lukostřelbě, stolnímu tenisu, basketbalu, házené, fotbalu a běhu na střední tratě.

Ještě před několika lety i přes pokročilý věk absolvoval měsíčně osm až deset poslechových pořadů v klubech po celém Česku s programem Ro(c)kování nebo s různými monotematickými pořady. Jedním z jeho posledních veřejných vystoupení byl poslechový pořad Ro(c)kování v Praze U Kaštanu 13. června 2022, který z větší části věnoval nadcházejícím 80. narozeninám Paula McCartneyho. Autorizované souborné vydání hudební publicistiky Černého vydává pod názvem Jiří Černý... na bílém nakladatelství Galén. První díl vyšel v roce 2021 s podtitulem Nejen hudební vzpomínky z Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře 2005-2009 jako dárek k Černého 85. narozeninám.