Štěpán, narozený v roce 1945, byl jednou z nejvýraznějších politických osobností období normalizace, zejména její druhé části. Působil nejprve v mládežnických organizacích, dokonce jako předseda Mezinárodního svazu studentstva. Později se stal vlivným tajemníkem pražského stranického výboru.

Na konci osmdesátých let se dostal do předsednictva ÚV KSČ a netajil se ambicemi vystřídat Miloše Jakeše v pozici generálního tajemníka. Kromě toho upevňoval své pozice v hlavním městě. Právě v pozici pražského tajemníka a náčelníka Lidových milicí v lednu 1989 rozhodl o rozehnání protirežimních demonstrací, za což byl později odsouzen.

V listopadu 1989 se připomněl nevydařeným vystoupením před dělníky v pražské továrně ČKD, kde mluvil o tom, že „v žádné zemi neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident“. Za to byl dělníky vypískán, s revolucí pohasly i jeho stranické ambice, musel se vzdát poslaneckého mandátu. Ještě v roce 1989 byl zatčen a následujících 22 měsíců strávil ve vězení.

V devadesátých letech se kromě svých obchodních aktivit věnoval i politice, když založil Stranu československých komunistů. V ní se o pozici generálního tajemníka jednu dobu přetahoval s Ludvíkem Zifčákem. V loňském roce ještě vydal knihu pamětí.

Štěpána měla podle serveru Novinky.cz v posledních letech sužovat rakovina, kvůli které byl na začátku roku hospitalizován. Později byl však propuštěn a zemřel doma.