Úmrtí Mirkoviče ČTK potvrdil Milan Mojžíš, tajemník Československé obce legionářské (ČsOL), ve které v posledních letech působil jako místopředseda. Pohřeb s vojenskými poctami se podle Mojžíše uskuteční koncem dubna za účasti nejvyšších představitelů resortu obrany.

„Kdo jsme jej znali, budeme si jej vždy pamatovat jako muže, který byl navzdory vysokému věku nesmírně aktivní. Sympatie okolí si získával svou dobrosrdečností i tím, že se nikdy nad nikoho nepovyšoval a jednal stejně jak se zasloužilými členy, tak s mladou generací v rámci ČsOL,“ uvedla obec na svém facebooku.

Mirkovič se narodil ve 20. letech minulého století, na dnešním území Bosny a Hercegoviny, české matce a srbskému otci. Po napadení Jugoslávie Německem a po obsazení Bosny musel uprchnout z domova. ČTK před dvěma lety řekl, že ho hledali dva z ustašovských sousedů se zbraněmi. Matka poslala jeho sestru, aby ho varovala. Odešel proto do sousední vesnice a časem se přidal k partyzánům.

Kvůli zranění byl podle ČsOL zařazen mezi uprchlíky a převezen do Srbska. Na základě udání byla prozrazena jeho partyzánská minulost, byl zatčen a umístěn do koncentračního tábora v Šabacu. „Aby se zachránil, vstoupil v červenci 1944 na oko do Srbského dobrovolnického sboru, k tzv. ljotičevcům, což mu umožnilo zběhnout zpět k partyzánům,“ uvedla ČsOL.

Jako partyzán se zapojil například do osvobozování Bělehradu. Po válce se stal jedním z několika tisíc mladých Jugoslávců, kterým Československo na svém území umožnilo vyučit se řemeslu. Po roztržce mezi jugoslávským vůdcem Josipem Brozem Titem a sovětským vůdcem Josifem Stalinem se studenti vrátili, Mirkovič ale v Československu zůstal.

Podle legionářů absolvoval dělnickou přípravku pro studium na vysoké škole, studium ale musel v roce 1949 přerušit, protože se v únoru 1948 zúčastnil pochodu na Pražský hrad. Ke studiu se ale vrátil a v roce 1954 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Z prvního zaměstnání na katedře přírodních věd byl z politických důvodů propuštěn. Potíže mu způsobil i nesouhlas, který dával najevo po okupaci Československa v roce 1968. Až do revoluce proto od té doby pracoval jako skladník.

Obdržel řadu ocenění a vyznamenání, stal se například čestným občanem Prahy 2 nebo byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě.