Po odchodu Šimáčkové zůstala v Ústavním soudu (ÚS) jediná žena. Sama pokládá za důležité, aby ji zase žena nahradila: „Považuji obecně za důležité, abychom respektovali rovnoprávné zastoupení žen. Má to řadu důvodů. V justici máme 60 % žen-soudkyň, ale jak jdeme po kariérním žebříčku výše, tak žen ubývá. V českém právnickém prostředí je velké množství talentovaných, pracovitých a viditelných žen. Přijde mi líto, že by u Ústavního soudu zůstala jen jedna žena,“ uvedla.

Nástupce či nástupkyni po Šimáčkové bude vybírat prezident republiky. Koho by mu sama doporučila? „Určitě bych vychrlila množství ženských jmen, ať jsou to soudkyně, advokátky, akademičky české i zahraniční. Velmi si třeba vážím Barbary Havelkové,“ zmínila jméno právničky zabývající se genderem a feminismem. „Nebo Veroniky Bílkové, což je také akademička. Ze soudkyň si vážím Veroniky Křižanové, a ještě víc Daniely Zemanové. Nebo advokátky Hany Gavlasové,“ vyjmenovala letmo některé své favoritky.

Šimáčková často používá pojem „mužské právo“, v jehož světě podle ní žijeme. Jak se ale liší ženské a mužské právo, když paragrafy jsou pouze jedny?

„Ta pravidla sice vypadají neutrálně, ale různým způsobem zasahují do životů mužů a žen. Právě třeba na ženy, zejména ty, které se věnují pečovatelským profesím, nebo péči v rodinném životě, to právo nebere zdaleka takový zřetel jako na toho průměrného a privilegovaného muže, pro něhož jsou ta pravidla primárně připravována,“ míní Šimáčková, soudkyně Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

„Ženské otázky někdy unikají. A měly bychom ukázat, že ženy mohou zcela plnohodnotně být v tomto státě připuštěny do všech důležitých pozic,“ zdůraznila.

Bylo z tohoto pohledu dobré rozhodnutí, odejít od Ústavního soudu dříve, než vyprší Šimáčkové mandát? „Jde o to, že Česko by mělo mít dobré ženské zastoupení i v rozhodování Evropského soudu pro lidská práva. Já ostatně odcházím skoro na konci mandátu. Myslím, že budu dělat dobrou práci pro Evropu a Českou republiku i u Evropského soudu pro lidská práva,“ dodala.

Těsně před odchodem Šimáčkové z ÚS byla ve hře kompetenční žaloba, kterou by v případě nejmenování piráta Lipavského ministrem zahraničí, podával premiér Fiala (ODS) vůči prezidentu Zemanovi. Tehdy Šimáčková upozornila, ře rozhodování soudu by jistě nebyla otázka jen několika dní.

„Musím se přiznat, že předem jsem o žádném rozhodnutí nepřemýšlela. Vždy když rozhodují nějaký případ, dám tomu velkou pozornost. Teprve až když ten případ leží na stole, vezmu v potaz všechny argumenty pro i proti. Soudní řízení je hra argumentů, pokud by tedy přišla nějaká takováto žaloba, kterou by bylo poměrně složité i formulovat, musíte dát dost prostoru i druhé straně, která byla nařčena, že neplní své kompetence,“ sdělila.

Nechtěla prozradit, zda se přiklání k názoru, že prezident je povinen přijmout návrhy premiéra, nebo k názoru, že prezident se může rozhodnout na základě svého uvážení, že někoho nejmenuje: „To je otázka, na kterou se nemohu vyjádřit, protože jsem o ní nerozhodovala. A hypoteticky i diskriminační odepření přístupu k veřejné funkci může být stěžováno před Evropským soudem pro lidská práva. Velmi nerada bych dávala rady Ústavnímu soudu nebo říkala řešení věcí, které jsem neměla na stole,“ dodala s tím, že namístě by bylo k této věci vyjádření od akademiků a akademiček zabývajících se ústavním právem.