Valenta píše, že zdaleka není sám, kdo si pamatuje, jak se v posledních letech mnozí politici „obouvali“ do všech živnostníků a podnikatelů. „Dokonce se v naší zemi ustálilo přesvědčení, že co podnikatel, to zloděj a tunelář. V duchu třídního boje se tak razilo přesvědčení, že je třeba každého podnikatele zatížit co nejpřísnějšími regulacemi, co nejvyšším zdaněním a z druhé strany možná co největší závislostí na netransparentních dotacích či jiných výjimkách a úlevách,“ popisuje.

Jedni prý mluvili o tom, že „živnostníci okrádají zaměstnance, a proto by měli mít nárok jen na třetinu sádry“. „Druzí pranýřovali hospodské, že okrádají své štamgasty, a že musí zlevnit pivo v důsledku sníženého DPH. A všichni společně pak na živnostníky vymýšleli další byrokracii, hlášení, výkazy, formuláře a lejstra. Byrokraté dostávali prémie podle množství vybraných pokut a sebemenší živnostník věděl, že mu na kontrolu mohou přijít na dvě desítky nejrůznějších inspektorů, kteří za každou formální maličkost mohou udělit až likvidační pokuty,“ upozornil senátor.

Dnešní doba má ukázat, že ovšem živnostníci a podnikatelé nejsou a nemohou být jen strojem na výrobu daní a pokut, nýbrž motorem ekonomiky. „Vytvářejí reálné hodnoty, roztáčí kolotoč peněz, generují mzdu svým zaměstnancům a v konečném důsledku i příjmy do státního rozpočtu,“ píše dále s tím, že až nyní si to zřejmě stát začíná uvědomovat.