V 80. letech vydával stát peníze hlavně na ochranu vody. Počátkem 90. let se změnou státní politiky životního prostředí putovaly peníze do ochrany ovzduší. Objemy investic se od roku 2000 do současnosti ustálily s výjimkou roku 2002 na zhruba 20 miliardách Kč. Až 60 procent veškerých investic (217 miliard Kč) šlo v letech 1994 až 2007 z podniků.

Po vstupu Česka do Evropské unie začaly do ekologie výrazně přispívat také evropské fondy

"Po 25 letech by se mělo u různých opatření, která se kvůli ekologii zavedla v průmyslu, ověřit, jak jsou efektivní. Mělo by se také ekonomicky zhodnotit, jaké jsou důsledky poškození zdraví a co znamenají v nákladech na léčbu. To se tady ještě nepodařilo udělat," řekl ČTK vědec Radim Šrám.

Po vstupu Česka do Evropské unie začaly do ekologie výrazně přispívat také evropské fondy. "Z pohledu ministerstva životního prostředí (MŽP) bylo doposud čerpáno zhruba 120 miliard Kč. O první finanční prostředky přišlo Česko v roce 2013, kdy nebylo splněno pravidlo čerpání v Operačního programu Životní prostředí 2007-2013. Jedná se zhruba o 7,5 miliardy Kč," řekla ČTK mluvčí MŽP Petra Roubíčková. Pro letošek resort usiluje o to, aby ztráta nebyla vyšší než pět miliard.

Stát musí stále řešit některé staré zátěže, například v průmyslových areálech Spolchemie Ústí nad Labem, kde jsou podzemní vody znečištěny chlorovanými uhlovodíky. Za 25 let nicméně byly sanační práce ukončeny ve 150 lokalitách, například ve 12 areálech bývalé Škody Plzeň na území Plzeňského a Karlovarského kraje. Tam náklady dosáhly 7,5 miliardy.

Mnohem méně příznivý je vývoj ohledně zemědělské půdy

Vzhledem k tomu, že neexistuje jednotný zákon pro likvidaci starých ekologických škod, řeší je různé programy a ministerstva. "Od roku 1990 bylo na odstraňování starých ekologických škod v těchto rezortech vynaloženo zhruba 60 miliard korun," uvedla Roubíčková.

Před 25 lety byl v Česku alarmující stav ovzduší. Například roční emise oxidu siřičitého se v Praze pohybovaly na 53 tisících tunách, v roce 2012 klesly na 413,4 tun za rok. Také prachu výrazně ubylo. Tehdy ho ročně bylo naměřeno více než 22 tisíc tun, nyní je to kolem 2,8 tisíce tun. Přesto Praha zůstává kvůli nadměrné dopravě mezi nejvíce znečištěnými regiony. K ní se připojuje Moravskoslezský kraj kvůli těžkému průmyslu.

Pozitivní také je, že přes 90 procent domácností je připojeno na čistírny odpadních vod a kanalizace. Ještě před 14 lety jich nebylo až 30 procent.

Mnohem méně příznivý je vývoj ohledně zemědělské půdy. Za posledních 12 let podle české informační agentury životního prostředí CENIA klesl zemědělský půdní fond o 1,3 procenta, což je až o 55 tisíc hektarů. Na zabrané půdě se postavily logistické areály, domy nebo městské okruhy, zejména na černozemi ve Středočeském kraji.

Problémem zůstává i nákladní doprava, málo se podle Terezy Ponocné z CENIA využívá železnice. "V dostatečné míře nejsou také vybudována objízdná místa a obchvaty, která by ulevila obyvatelstvu velkých aglomerací trpících velkým hlukem i znečištěným prostředím z dopravy," uvedla.

Příklady dosud nedořešených velkých starých ekologických zátěží: