„Havlismus. Pojem, jenž tolik splývá se servilitou a obdivem vůči všemu nečeskému s devótní službou cizím zájmům, s ponižováním vlastního národa, s šermováním prázdnými a povrchními frázemi a s nekonečným moralistním mudrováním bez schopnosti řešit reálné problémy vlastních obyvatel. A protože nová vláda se ve své koaliční smlouvě rozhodla obnovit tradici havlovské zahraniční politiky, není možné, abychom alespoň v krátkosti neprozkoumali, co to pro nás bude znamenat. V tom plácání o konci zemanovské politiky všech azimutů, o politice podpory lidských práv a demokracie v zahraničí, o přehodnocení politiky vůči Rusku a Číně, o spásonosné EU, o postupu v souladu s NATO a s USA na věčné časy a nikdy jinak, a konečně i o nutném odklonu od Visegrádské čtyřky, ať hledám, jak hledám, žádnou snahu o prosazování českých zájmů nevidím,“ zkonstatoval úvodem Novotný.

A o tématu hovořil právě s exnámětskem ministra zahraničních věcí a exdiplomatem ve Francii Petrem Drulákem.

Ten nejprve hovořil o tom, jak vidí vliv koaliční smlouvy na naši budoucnost.

„To prohlášení, ta slova v koaliční smlouvě jsou spíš takové nostalgické gesto. Tady část lidí si prostě idealizuje devadesátá léta, představuje si je jako jakýsi ztracený ráj... I ti, kteří je zažili, tak často si z toho zachovávají jakési vřelé vzpomínky a zapomínají na ty problematické věci, nebo je ani tehdy prostě neviděli. A ta ikona Václava Havla je takový určitý, řekl bych, prázdný pojem, do kterého si mohou promítat nejrůznější představy. Ale samozřejmě v zahraniční politice jde často o takováto často prázdná moralizující gesta v oblasti lidských práv, která vlastně byla založena na dosti velkém pokrytectví, protože ta lidskoprávní kritika česká byla namířena vůči velmi pečlivě vybraným státům, netýkala se všech lidských práv, netýkala se všech zemí – a samozřejmě si vybírala zase jenom určitá lidská práva. Práva sociální a ekonomická například vůbec neřešila. Takže v tom, myslím si, že když se podívám na to složení té koalice, tak k tomuto pokryteckému přístupu k lidským právům asi budou mít docela blízko, ale řekl bych, že určitý zásadní limit je, že nikdo z nich není Václav Havel, který přes všechny ty svoje, řekl bych, slabosti a limity, byl nějakým způsobem výraznou osobností. A hlavně nejsme v devadesátých letech,“ uvedl Drulák.

„To pokrytectví bude zase sloužit jenom cizím zájmům. Nebude to tedy to naše pokrytectví, které by sloužilo našim českým zájmům,“ zmínil Novotný.

„Tak, v tom byl samozřejmě ten problém, že v té době vlastně byl pojem národního zájmu celkem nepřístupný. To znamená, o národních zájmech se vůbec nemluvilo. Ale řekl bych, že podstatný je ten rozdíl mezi devadesátými lety a dneškem. Za těch dvacet let se hrozně změnilo. A myslím si, že ten svět, kdy ten Západ byl hegemonní, kdy Západ byl centrum toho světa a vypadalo to, že všechny velké otázky politiky už jsou vyřešené, tak tohle období je už dávno pryč,“ odvětil Drulák.

„Neměli bychom se daleko více soustředit na středoevropskou politiku, starat se o vztahy se sousedy, rozvíjet naopak Visegrádskou čtyřku a nesnažit se odklánět od té politiky společné, to znamená snažit se vytvářet společný prostor s těmi zeměmi Visegrádské čtyřky a se sousedy Visegrádské čtyřky a potenciálními členy?“ zeptal se Novotný.