NATO postavilo v Rumunsku protiraketový systém, jehož cílem má být případná obrana například proti Íránu. Jenže loni došlo k podpisu íránské jaderné dohody, ve které se Írán zavázal k přerušení svého jaderného programu výměnou za zrušení dlouholetých sankcí proti němu. Což znamená, že Rusko je přesvědčeno o tom, že raketový systém v Rumunsku není kvůli nebezpečí Íránu, ale právě kvůli němu.

„USA ohlásily, že postaví další základnu v Polsku, v roce 2018,“ napsal Savio a připomněl, že tato základna má být jako „ujištění“ spojencům NATO, že Kreml na ně nebude moct. To znamená více amerických vojáků na hranicích s Ruskem.

V červnu začne jedno z největších vojenských cvičení NATO, jehož se zúčastní na 12 tisíc amerických vojáků. Akce nazvaná Anakonda se celá odehraje v Polsku a podílet se na ní bude celkem 25 tisíc vojáků ze členských zemí NATO. V rámci akce dojde také ke stálemu umístění 4 tisíc jednotek NATO, včetně dvou amerických batalionů, přímo na ruské hranice. Údajně kvůli tomu, že Rusko provádí rychle svolaná cvičení na vlastních hranicích, což v USA považují za „mimořádně provokativní jednání“.

Savio připomněl, že když Putin nastupoval do funkce, prosazoval stejnou politiku jako před ním Boris Jelcin. Chtěl plně spolupracovat s USA. Což mimo jiné potvrdil kdysi i George W. Bush, když jej označil za „silného spojence amerických zájmů“. Jenže pak Bush učinil několik kroků, aniž by je konzultoval se svým spojencem, a Putinovi došlo, že Rusko v USA neberou vážně.

„Je sice očividné, že Putin trpí paranoiou a skrze konfrontaci získává lidovou podporu, přesto by bylo moudré podívat se na dění i z ruského pohledu,“ namítl Savio a rozhodl se pro lepší ilustraci vrátit do historie, kdy Michail Gorbačov doznal, že nebude vojensky zasahovat v zemích SSSR, pokud NATO udrží své hranice.

• Celý text zde

Jenže od doby, kdy toto Gorbačov slíbil, se mnohé změnilo. Ve chvíli své největší moci byl SSSR supervelmocí. Když se však Putin v roce 1999 dostal do prezidentské funkce, přišel Sovětský svaz o třetinu svého území, jeho snahy o vytvoření ekonomické unie s Ukrajinou padly za oběť USA vyvolanému převratu a NATO prakticky obklíčilo celé ruské hranice.

„Rusko nepřijalo podanou ruku spojenectví, ale vybralo si cestu agrese,“ okomentoval současnou situaci velitel NATO generál Philip Breedlove.

Podle Savia je však nutné zmínit, že naprostá většina Rusů stojí za Putinem a stejně jako on by odmítla „podanou ruku spojenectví“. Namísto toho stáli za svým prezidentem, když Rusko anektovalo Krym, který mimochodem, jak Savio připomíná, roku 1954 daroval Nikita Chruščov Ukrajině, do té doby však byl ruský. Putin anexi obhajoval tím, že jeho cílem je bránit ruský lid, ať je kdekoliv.

„Abychom si to vyjasnili, neexistuje žádná legální omluva pro Putinovy činy,“ poznamenal Savio. Dodal však, že právě kvůli tomu, že Západ přestal Rusko brát vážně, jen jako regionální mocnost, musel Putin světu dokázat opak. A když jej nikdo na Západě neposlouchal, nešlo to učinit jinak, než konfrontačně. A rozdělil Ukrajinu. Tím donutil Západ k tomu, aby do země nalil neuvěřitelné množství peněz, které se však rozplynuly v současné ukrajinské zkorumpované vládě a Putin si stále může „točit nožem v boku Západu, jak chce“.

Přestože následně Rusko ukázalo, že dokáže řešit i situace mimo vlastní hranice, příkladem budiž ruská intervence ve válečném konfliktu v Sýrii, stále jej v USA neberou vážně. Mají totiž problém s tím, že by si kdokoliv vůbec mohl dovolit postavit se jejich moci. Což je však čím dál absurdnější pozice, vzhledem k tomu, jak silnou zemí je například Čína.

„A teď se na to podívejme očima vně Západu, jak mnozí analytici od Latinské Ameriky po Asii poukazují, situace nedává moc smysl,“ napsal Savio a ukázal na sankce proti Rusku. USA, které na nich trvají, se prakticky netýkají. Jejich vývoz do Ruska totiž spadl pouze o 3,5 %. Zato Evropa, a předně její zemědělství, trpí velice. Vývoz evropského zboží do Ruska klesl o 13,5 % a v případě zemědělských výrobků o 43 %. Sankce tak budou mít negativní důsledky i pro evropský HDP.

A Rusko mezitím směle utužuje svoje vztahy s Čínou, jelikož se Západem počítat nemůže. Od roku 2014 spolu obě země podepsaly nejednu finanční a obchodní dohodu, Čína Rusku půjčuje peníze, zahajuje velké zemědělské projekty a pomáhá vystavět infrastrukturu. Rusko mezitím zrušilo zákaz vývozu zbraní do Číny, kam rovnou putoval protiletadlový systém S-400. Mezi oběma zeměmi by do roku 2020 měl vzniknout obchodní tok v hodnotě 200 miliard amerických dolarů.

Kritickou je však skutečnost, že Čína a Rusko utužují i vojenskou spolupráci, která údajně lépe svědčí jejich národním zájmům. „To je to, co by mělo vést Evropany k pozastavení se a krátkému zamyšlení. Je opravdu v evropském zájmu dále tlačit Rusko do rukou Číny?“ ptal se na závěr Savio. Evropané by se měli zamyslet nad vlastními zájmy, ne nad prioritami USA, a podle toho také jednat. A evropským zájmem je podle Savia Rusko evropské, nikoli Rusko čínské.