„V běžném výkonu funkce Zeman pracuje metodou permanentní improvizace. Když mu některá agenda přerůstá přes hlavu (milosti, abolice, předávání profesur), snaží se mimoústavně přenášet tyto pravomoci na jiné instituce. Skutečnou doménou jeho prezidentství zůstává jen jeden malý rozměr politiky – hra s mocí a o moc,“ píše Pečinka.

Hrad podle jeho slov na rozdíl od politických stran, vlády nebo Parlamentu není ve svém běžném fungování a rozhodování založen na demokratických principech, ale je řízen daleko více úředně. Obsah práce prezidentské kanceláře podle Bohumila Pečinky z velké části vychází z impulsů prezidenta, a když jsou pak tyto impulsy formulovány zmateně, jsou celkové výstupy rozmazané.

„Miloš Zeman si možná už neuvědomuje, co ho přesně před rokem udělalo prezidentem. Tehdy byl většinou svých voličů vnímán jako reprezentant zcela konkrétních zájmů lidí převážně levice a středu, kteří očekávali změnu a protestovali proti dosavadní politické praxi. Když se dnes dívají na Zemana, jak nesrozumitelně kličkuje na šachovnici, ztrácejí pro ně jeho iniciativy smysl a vyvolávají oprávněné podezření, že jestli Zemanovi na něčem záleží, pak je to jen jeho vlastní obraz,“ uvádí dále komentátor Reflexu.

Klíč k pádu popularity prezidenta v průzkumech veřejného mínění je prý v tom, že Miloš Zeman přestal být mluvčím určitých sociálních skupin, které si ho před rokem vybraly na Pražský hrad. „Namísto toho je mluvčím sebe samého a pojímá politiku jako nesrozumitelnou hru s mocí a o moc,“ konstatoval Bohumil Pečinka.