„Stovky tisíc Čechů odhodily okovy studu, které jim dosud bránily veřejně demonstrovat svou tupost“, a jali se „ventilovat vlastní omezenost“. Lidé napříč společenskými vrstvami odhodili morálku a zábrany a přestalo platit kdysi zlaté pravidlo, které tvrdilo „Mluvíš jako piča, chováš se jako piča, seš teda piča“.
Opravdový rozpuk lidových názorů však Českou republiku čeká až letos, kdy „bude názor sloužit už jen k tomu, aby byl, nikoli proto, aby se k něčemu vztahoval“. A komentovat bude každý cokoliv, bez ohledu na spojitosti.
„V rychlosti si zanadávat na protistranu stylem ‚ČSSD a komouši jsou zasraní čuráci‘ už není dost cool ani na Novinkách. I retard cítí potřebu svůj komentář trošku vyšpekulovat,“ tvrdí Prigl. Do komentáře je totiž třeba přidat „filosofický pohled“, což je doplněno názornou ukázkou příspěvku internetového diskutéra: „Nejsem ateista ani katolík, o buddhismu jsem přečetl hned několik publikací a ze zkušenosti vím, že vesmírná energie existuje, a lidi jako vy jsou ubohý zakomplexovaný sráči, co si honí pod peřinou a na samičku si nešáhnou, jak je rok dlouhej.“
Dříve totiž lidé zkrátka více komunikovali se svou televizí. „Starý televizní časy umožňovaly dávat politikům srandovní přezdívky nebo všem v televizi říkat jednoduše ‚buzna‘, což mělo blahodárnej vliv na rodinnou soudržnost,“ míní Prigl s tím, že dnes se tato potřeba jednostranné komunikace přelila do internetových diskuzí. Zdravý rozum si můžeme však zachovat, „jen pokud odmítneme existenci ostatních účastníků internetu jakožto lidských bytostí“.
Tyto časy jsou však prý pryč, diskutéři vyhecovaní online lynčem na uprchlíky, prý chtějí svou porci emocí i v real lajfu. „‘Já bych ty svině střílela‘ otře si ústa od červeného vína v decentních barvách okostýmkovaná dámička před penzí na oslavě narození prvního vnoučka. ‚Je to jen můj názor,‘ doplňuje pro vyděšenou mladší příbuznou a dál způsobně čeká, než ji manžel hodí domů,“ dává Prigl příklad.
„Ještě donedávna si dělali lidi prdel sami ze sebe, když začali razit ‚na vážno‘ nějakej názor. Vědomí bezmoci dodávalo každému výlevu pokornou sebeironii,“ tvrdí Prigl. Nová doba však názorům přidává na smrtelné vážnosti a každý si nutně potřebuje stát za svojí pravdou.
„Demokracie dává i poslednímu zmrdovi hlasovací právo a i ti nejmocnější kravaťáci se třepou, jak dopadne měření nálad lidu složenýho z internetovejch diskutérů.“
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa