Lidí bez práce je méně a méně a trh s průmyslovými roboty roste. Odbory a Ministerstvo práce varuje: V Česku by mohla v příštích dvou desetiletích po nástupu robotů zaniknout přibližně desetina pracovních míst. Nejvíce ohrožené jsou prý všechny činnosti, které lze snadno nahradit nějakým programem.

Svaz průmyslu a dopravy si naopak od čtvrté průmyslové revoluce slibuje nové pracovní pozice. A jaké nové profese by mohly vznikat? Stroje musí například někdo nejen navrhnout a vyrobit, ale také prodávat, seřizovat a opravovat. Budoucností má být propojení strojního inženýrství s eletronikou, kybernetikou a informatikou.

Existuje již celá řada studií o tom, zda v rámci průmyslu 4.0 více pracovních míst zanikne, nebo vznikne. Dlabajová je podle svých slov přesvědčena, že více pracovních míst vznikne. Právě robotizace a digitalizace a nový přístup k budoucímu trhu práce budou podle ní vyžadovat zcela jistě i nové dovednosti, způsob práce a flexibilní úvazky. „Myslím, že před sebou máme krásné pracovní výzvy,“ usmívá se natěšeně europoslankyně.

„To bude spíše výzva k vyrovnání se s takovými šoky,“ upozornil ji naopak Drahokoupil, který zdůrazňuje, že průmysl 4.0 s sebou nese spíše riziko, že některá místa zaniknou a nové příležitosti nebudou nutně právě pro ty lidi, kteří místa ztratí. „Ty ztráty pracovních míst navíc můžou být v určitých regionech, kde ani ty nové příležitosti vznikat nebudou,“ uvedl.

O riziku mluví i s ohledem na to, že v Česku je převážně rutinních činností daleko více než na Západě a zároveň je u nás i menší míra investic do informačních technologií. „Tady je větší potenciál pro automatizaci, protože cena práce stoupá, technologie je levnější, a má tak větší smysl investovat do technologií, které mohou automatizovat určité činnosti,“ sdělil s tím, že patříme tak k těm nejohroženějším regionům v rámci zemí Evropské unie.

Jinde to ale funguje dobře. Podle Kysilky se nemusíme spoléhat pouze na pozitivní studie. Můžeme se podívat rovnou na experiment, který již probíhá globálně. Zmínil například ekonomiky, jako jsou Singapur, Jižní Korea, Japonsko a Německo. „To jsou ekonomiky, kde je nejvyšší stupeň robotizace a umělé inteligence a zároveň je tam i nejnižší nezaměstnanost,“ přiblížil ekonom.

Při takových velkých technologických revolucích se prý naopak pousouváme do vyšších pracovních a sociálních rolí, kterých bude daleko více, než kolik jich zanikne. Kysilka připomněl i Baťova slova, když ve dvacátých letech říkal: Ucházejí se u mě o práci stovky lidí na pozice, které jsem nahradil strojem, ale hledám tisíce lidí na trhu práce a nemůžu je najít.

OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) podle Kysilkových slov českou a slovenskou ekonomiku sice označila jako ekonomiky, které jsou poměrně hodně ohroženy robotizací a umělou inteligencí, ale zároveň prý platí, že země, jako je ta naše, kde je vysoký podíl průmyslové výroby, má obrovskou šanci a příležitost právě v tomto digitálním věku uspět.

„Nebude to ale zadarmo a je důležité se bavit o tom, co přesně udělat, abychom těch příležitostí skutečně využili a po jistém rozevírajícím se trychtýři šplhali nahoru,“ doplnil Kysilka. Podle technologických možností a struktury české ekonomiky by se automatizace měla týkat až jedenapadesáti procent pracovních pozic.

V čem podle Kysilky tedy zaostáváme například za takovým Německem a Japonskem? Je to prý tím, že jsme příliš dlouho byli levnou ekonomikou s levnou prací. „Ten tlak ekonomický, který je v Německu nebo v Japonsku, ten tady neexistoval. Tedy tlak nahrazovat lidi v jejich rutinních činnostech umělou inteligencí, robotizací atd.,“ vysvětlil s tím, že se už vše pomalu mění.

Následně zmínil i to, že při pohledu na firemní čísla za poslední dva roky se ukazuje, že se hodně zvýšila míra jejich investic do technologií. „Na tom je také jasně vidět, že začínáme dohánět tu mezeru, která je mezi námi, Jižní Koreou, Singapurem, Německem a Japonskem,“ dal za příklad ekonom.

My se ale nemůžeme snažit dohonit tyto velké šampiony robotizace a digitaliazce, jako jsou Singapur, Jižní Korea, Japonsko, míní Dlabajová. Měli bychom se prý dívat na ty vzory, které máme za humny. „Je to tedy Německo, na které jsme navázaní naším průmyslem, ekonomikou a exportem,“ uvedla s tím, že je dobře, že jeho velké koncerny a firmy investují do inovací a technologií právě u nás.

„Naše ekonomika je založena na středních a malých podnicích, které se často bojí rizika a investic do velkých technologií, na které mnohdy nemají,“ uvedla a dodala, že to, že se mohou navázat na firmy, které ty finance mají a mají prostor inovovat a pořizovat nové technologie, pro nás znamená možnost inovace a poučení se ve sběru dat o tom, jak nové technologie fungují. „To, že velké firmy a koncerny u nás zakládají výzkumy, vývojová centra, střediska a inovace, je velmi pozitivní a může to pomoct celé naší ekonomice,“ připomněla.

„A to i když budeme stále bráni jako ta periférie, že se k nám budou přesouvat technologie a produkty, které postupně dobíhají?“ zajímal se dál Moravec. „Ale to jedno souvisí se vším. Pro nás je důležité, že se z těchto provozů dozvíme, jak by to mohlo fungovat v malých a středních podnicích,“ zopakovala s tím, že například zprávě od vedení Volkswagenu vidí velké příležitosti.

Opačně to však vidí Drahokoupil, který opět zmínil riziko, že pokud nepřinášíme produkty na trh, ale jsme jen pobočkou a dodavateli nadnárodních společností a dostanou se k nám akorát vybíhající produkty, kde budou tím pádem menší marže, bude nás to akorát držet v pasti středních příjmů.

Ekonom Kysilka na to argumentoval s tím, že hovořil již s některými lidmi z centrály z Volkswagenu, BMW, ale i dalších velkých firem, které v české ekonomice fungují a vyhlídky hodnotí jako pozitivní. Tyto firmy prý jednoznačně říkají, že jakákoli země, která jim nabídne kvalifikovanou pracovní sílu, technickou infrastrukturu a dopravní infrastrukturu a bude mít rozumná pravidla a regulaci, je zemí, kam budou v budoucnu umísťovat věci, kde se dělá vývoj, obchod a kde se vyvíjejí vyspělé technologie.

„Hodně je to celé na nás, tak neukazujme jen prstem na centrály zahraničních skupin. Ukazujme prstem na sebe, hledejme zdroje. Ty jsou ve skutečnosti tři: infrastruktura, vzdělání a rozumná regulace,“ dodal Kysilka.