Tvůrci nejdřív zvažovali vydání souboru blogů, nakonec se rozhodli pro formu rozhovoru. „Vedli jsme ho jeden den, nijak jsme se nepřipravovali a Martin znal jen okruhy. Nechali jsme se vést tokem řeči. Překvapily mě věci o řeckých předcích Martina a také o tom, jak studoval politologii v Americe. Povídali jsme si pěkně i o roce 1989,“ popsala spoluautorka Eva Hrindová, která je známá i jako zakladatelka a předsedkyně Naštvaných matek. Jak také zmínila, záměrem bylo ukázat docenta Konvičku jinak, než ho prezentují média. Tento obraz je totiž podle Hrindové zkreslený.

Konvička: Svobodu si bere teď do huby každý

Martin Konvička se na besedě věnoval některým tématům z knihy, třeba evropským hodnotám. „Pokud si pamatuji, co jsem říkal, asi hlavní věcí je svoboda. Svobodu si bere teď do huby každý. Já jsem myslel svobodu ve smyslu zkoušet cesty nevyšlapané, nabít si hubu a pak se zvednout, udělat chybu, zvednout se a znovu – a buď se najít, nebo ne,“ popisoval Konvička. „Možnost hledat vlastní cesty, objevovat, pátrat. O tom je evropská civilizace,“ dodal. Řeč byla také o občanských a lidských právech. „Občanská práva jsou o tom, že jsme spolumajiteli země. Naši rodiče, prarodiče tady žili a jsme vůči zemi i našim dětem odpovědní. Lidská práva, to je vyčpělá věc, kterou slyšíme od sluníčkářů, typu, že si každý může zvolit zemi, kde chce žít. Bylo by to hezké, ale běžte kdokoli do Indie, Číny a řekněte jim, že máte právo tam žít a diktovat jim, jak budou žít oni. Jde o zparchantělost Evropanů v tom, že když říkáme, že každý má právo na cokoli, tak říkáme, že nikdo nemá odpovědnost,“ uvažoval Konvička.

Hrindová: Neregulovat, diskutovat, kultivovat prostředí diskusí

Řeč byla i o svobodě slova: „Byla jsem zastáncem toho, že svoboda slova se má regulovat, že ošklivé věci nemají právo ve společnosti zaznívat. Dnes, když vidím, k čemu to vede, tak si myslím, že svoboda slova je jen tehdy, když opravdu platí na všechno. Je na nás, jak v souboji různých názorů prosadíme správný. Když nebudeme umožňovat lidem, aby říkali ošklivé věci, které se nám nelíbí, nebude běžet žádná diskuse. Mladí lidé se nebudou orientovat a nebudou připraveni,“ uvedla Hrindová. „Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Neregulovat, diskutovat, kultivovat prostředí diskusí,“ dodala.

Konvička se domnívá, že se prosadil pohled, který říká, že existuje nekonečné množství pravd. „To je dnes hlavní proud, který se učí na filosofických fakultách, politologiích atd., učí se, že žádná pravda neexistuje, nejsou pravdivostní kritéria atd. Přírodovědec nebo lékař musí kroutit hlavou. Samozřejmě tímto názorem by padly přírodní vědy, lékařství, ale i humanitní vědy – a tím v podstatě i padly. Když se podíváte, co se dnes dělá na katedrách historie, literatury, politických věd, to je právě to žvanění, že všichni mají svou pravdu. Jakmile něco takového společnost přijme, svoboda slova se stává nebezpečnou hromadou dynamitu,“ popisoval Konvička. „Jsem pro svobodu slova, ale zároveň jsem pro antipostmoderní kontrarevoluci v akademické sféře. Existuje směr, který říká, že knize dává smysl až čtenář,“ poznamenal s tím, že o tom se dnes píší dizertace. „Problém není ve svobodě slova, problém je v podvodnících, kteří dnes dominují značné části, řekněme, společenských věd a vychovávají žurnalisty, poradce pro politiky, krajské úředníky atd. Tam je problém,“ dodal. Podle Konvičky je dobré zkoumat společenské děje stejně jako jakýkoli jiný systém.

Hrindová: Nemají odvahu a koule říct, že tohle podporovat nebudou

Pak se dostal k problematice islámu a koránu. „Nejdřív bych dal najevo, že slovo deislamizovat používám, abych naštval různé redaktorky a podobně. Nemyslím tím samozřejmě žádné ublížení na zdraví nebo něco takového. Jde mi o to, aby si ti lidé uvědomili, v čem lítají,“ podotkl Konvička. „Větší problém vidím v umírněných, když pominu to, že mě zastřelí spíš ten radikální, protože ti umírnění rozkládají společnost,“ konstatoval s tím, že pokud by se Gottwald nenechal zvolit do parlamentu, ale vjel by do něj bombou, možná by nenastal rok 1948. Konvička se pak také pozastavil nad tím, jak je možné, že jsme dosud islám ještě neporazili.