Podle Prokopa se někam vytrácejí hodnoty západní společnosti, za které se za dob totality v Československu bojovalo. „Hodnoty, ke kterým jsme se vztahovali, když tady vládl bolševik, a pak, když se to po sametu obrátilo, tak to byla jedna z věcí, kvůli kterým jsem do politiky vstupoval. Taky pocit svobody a zároveň odpovědnosti. Teď se mi v poslední době zdá, že se to nějak podivně obrací,“ říká Prokop v rozhovoru pro Český rozhlas.

Zejména v západních vyspělých demokraciích podle něj svobody ubývá. „To, co se děje dnes ve Spojených státech a čeho jsme svědky i v anglofonní Evropě, hlavně ve Velké Británii, je něco, od čeho jsme utíkali. Totální netolerance a představa, že ten svět musí být za každou cenu lepší. A my ho uděláme – i kdybyste nechtěli, tak my vás k tomu dotlačíme,“ naráží na současné protežování progresivního liberalismu, zelené politiky a politické hyperkorektnosti.

Na současné české politické scéně mu podle jeho slov vadí téměř úplně všechno. „Řekl bych, že tím, jak se ze současné politiky vytrácí nějaká idea, že je to čím dál víc už jen boj – abychom tedy u toho byli co nejdéle, abychom z toho vytřískali co nejvíc. A teď nemyslím jen na peníze, spíš mi jde o mocenskou pozici,“ tvrdí Prokop.

Lidé podle něj nejsou ani tak motivováni penězi jako touhou po moci. „Je to touha rozhodovat. I když to má někdy úplně bizarní podobu, tak to je dnes to hlavní. My jsme měli ještě nějaký cíl, chtěli jsme něco transformovat, bylo to to budování státu, jak to kdysi popisoval Peroutka. Instituce jsme sice vybudovali, ale lidé, kteří je dnes naplňují – to už je úplně jiná věc. A to mě štve,“ říká Prokop.

Samotná touha po moci podle něj ještě není špatná, když je za tím nějaký další cíl než moc samotná. „Bez osobních ambicí nemá vůbec smysl do politiky chodit. To musí mít každý a je to v pořádku. Jde o to, aby to nebyla jen ta osobní ambice. Kromě toho, že chci být u toho, mít prst na tepu doby, což jsem tenkrát měl také, tak aby tam bylo ještě něco jiného. Aby to bylo tak, že to, co buduji, bylo závažnější než jen to, že u toho chci být já,“ má jasno Prokop.

Prokop byl před lety poslancem a náměstkem ministra kultury a je díky tomu například shovívavější v otázce řešení pandemie koronaviru. „Tehdy jsem se seznámil s věcmi, o kterých jsem do té doby neměl ponětí. Seznámil jsem se s lidmi, od kterých jsem se spoustu věcí naučil – to se muselo promítnout do toho, jak se i dnes dívám na současnou politickou scénu a na způsoby rozhodování. Dnes na to zdaleka nekoukám tak naštvaně, co dělá současná vláda, kterou jsem samozřejmě nevolil. Protože si to pamatuju a říkám si: Sakra, jak bys, chlape, rozhodoval v tomto okamžiku ty?“ přemýšlí Prokop.

Rozhodování v covidové době podle Prokopa nebylo jednoduché, protože jsme takovou krizi zažívali poprvé. „Na to nikdo nebyl připraven a politika, stejně jako ekonomika, jsou humanitní disciplíny, které umějí řešit minulé situace. Na staré války jsou vždy úžasně připraveni. Vždy jsem se smál, když měl Václav Klaus tendenci vydávat ekonomiku za exaktní vědu. To je nesmysl. Je to společenská věda, která umí řešit minulé krize. Asi i proto jsem tolerantnější, protože jsem měl možnost rozhodování kdysi sám prožít,“ uzavřel Prokop.