Podle Berger evropský systém při pomoci syrským uprchlíkům selhává. Americká publicistka líčí příběh sedmapadesátileté Shahiry a dalších členů její rodiny, kteří 19. března letošního roku připluli ke břehům řeckého ostrova Lesbos. „Současní politici jsou naprosto odtržení od reality. Řekněte mi, naslouchá vůbec někdo našim slovům?“ táže se syrská uprchlice z města Deir Ezzor. Její syn bydlí v Německu, ale Shahira a její příbuzní budou muset absolvovat ještě dlouhý proces, než se za ním dostanou.

Uprchlický tábor na Lesbosu Moria označuje Shahira za druhé Guantánamo. Jak ovšem uvádí Berger, obtížná situace vzhledem k přeplněnosti táborů panuje po celém Řecku. „Shahira a její rodina reprezentují současnou evropskou realitu. Dorazili po mnohých útrapách, ale kvůli uzavřené dohodě mezi Evropskou unií a Tureckem tuto zemi nemohou opustit. Chaos do celé situace vnáší také neustálé změny migrační politiky v jednotlivých evropských státech, které značně ztěžují práci humanitárních organizací,“ konstatuje Berger.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Devátého března kompletně uzavřela své hranice s Řeckem Makedonie a znemožnila tím migrantům pokračovat v jejich cestě do Německa a západní Evropy. O jedenáct dní později byla navíc uzavřena dohoda mezi EU a Tureckem. Desítky tisíc lidí, kteří plánovali zdržet se v Řecku jen pár dní, zde tak uvízlo na neomezenou dobu. V uprchlickém táboře Idomeni se tak počet lidí navýšil až na 12 000, byť zde pro takové množství nejsou podmínky. Lidé mohou jen doufat, že se opět otevřou hranice,“ uvádí Berger.

Jak vysvětluje Jane Waite z International Rescue Committee, Řecko není schopné takový příval migrantů zvládat. Denně vyřídí řecké úřady 45 žádostí o azyl. Při současném počtu uprchlíků by však vyřízení všech žádostí vyžadovalo dalších dvacet let. „Jedním z problémů je, že úřady nemohou vzhledem k úsporným nařízením EU najmout další zaměstnance. Používají sice k rozhovorům s migranty Skype, ale linky jsou často přetížené a přístup na internet pro mnohé příliš drahý. Evropská unie přislíbila poslat na místo své úředníky, ale zatím se tak nestalo,“ líčí Berger.

Katastrofální podmínky podle Berger panují také v dalším táboře na ostrově Lesbos, kterým je Moria. „Novináři tam nemají přístup, ale podařilo se mi hovořit s jedním z tamějších obyvatel. Nejmenovaný Syřan přirovnal tábor k vězení. V táboře je na denním pořádku násilí, potraviny jsou zkažené a všude řádí nebezpečné infekce. Místnosti jsou přeplněné a na jakoukoli drobnost se čekají hodinové fronty,“ cituje Berger výpověď syrského uprchlíka a dodává, že v táboře Idomeni, umístěném na severu země, je situace podobně šokující.

„Ze Sýrie jsme si rozhodně nepřáli odejít. Raději bychom však bývali zahynuli v Sýrii, než žili v tak neutěšených podmínkách. Nejhorší je, když nemáte v životě žádný cíl,“ komentuje devětatřicetiletý Abdel Rahman z Deir Ezzoru současnou situaci své rodiny. Uprchlíci pobývající v řeckých táborech začínají podle Berger hovořit o tom, že Evropa a Západ zradily Syřany. „Kde je Evropa? Uzavřela snad dohodu s Islámským státem a Asadem? Tohle přece není Evropa, ta už skončila. Všichni nám lžou, včetně OSN,“ tvrdí zklamaný Abdel.