„Překvapení není na místě. Slovenské volby dopadly přesně tak, jak to odpovídá místní politické tradici, k níž patří roztříštěnost, vzniky a zániky stran a silné osobní soupeření,“ píše komentátor MF Dnes Vojtěch Varyš. 

„V každých volbách se do slovenského parlamentu dostane alespoň jedna nová strana, tentokrát jsou to tři: Procházkova Síť, Kollárova Sme rodina a Kotlebova ultrapravicová ĽSNS. Z ostatních jich hned několik, včetně Mostu, SaS nebo OĽaNO, má za sebou jen několik let existence. Jediným matadorem mezi partajemi byla KDH, která se v parlamentu držela nepřetržitě od roku 1990. Po sobotě už i ona padla,“ konstatuje Varyš. 

„Dalším stylotvorným prvkem slovenské politiky je příklon k výrazným, charizmatickým lídrům, kteří pak mají – světe, div se – určité autoritativní sklony. Takový byl Mečiar, takový byl i jeho nástupce Dzurinda a takový je i Fico. Ani jeden z nich neměl nikoho, kdo by jej mohl vystřídat, jistě i proto, aby se necítil mezi vlastními ohrožen, a tak nakonec jejich partaje zanikly s nimi,“ dodává. Jak následně uvádí, Mečiarova HZDS už ani neexistuje, Dzurindova SDKÚ se do parlamentu nyní nedosala. 

„Pokud jde o Fica, ten volby vyhrál a má slušnou šanci dál vládnout. Druhá věc je, že mnoha lidem s ním dochází trpělivost a jeho volební potenciál již zjevně minul svůj zenit. Dosáhl čtvrtého, avšak nejslabšího volebního vítězství, před dvěma lety prohrál prezidentské volby – a pokud ho někdo schopný brzy nevystřídá, strana Směr nakonec skončí stejně jako HZDS a SDKÚ,“ uvádí komentátor MF Dnes. A vtipné mu přijde především to, že tentýž vůdcovský princip využívají i všechny ostatní politické strany. „Že po letošních volbách nevznikne stabilní vláda? Asi ne. To se na Slovensku daří jen tehdy, když má některý z kohoutů buď nadpoloviční většinu, nebo své koaliční partnery drží pevně pod krkem,“ uzavřel Varyš.