Khanův konkurent Goldsmith totiž založil svoji kampaň na kritice „proti pákistánskému muslimovi, protože je pákistánský muslim“. Na druhou stranu, „pákistánský muslim“ Sadiq Khan se „v kampani zaměřil na praktické problémy Londýňanů“.

„Stěžuje si na nedostupnost vlastního bydlení pro lidi s průměrnými příjmy a mladé rodiny a také na to, jak je drahé jízdné a jak rostou sociální rozdíly, slibuje lepší policii, probyznys postoje a ekologii,“ píše Sulovská.

Goldsmith podle ní udělal tu chybu, že kritizoval Khanovo vyznání, což v „multináboženském a multietnickém Londýně“ nemohlo padnout na úrodnou půdu. „Morální posouzení takové kampaně je na každém, ale z pragmatického hlediska nešlo o chytrý postup.“

Celý text zde.

„Za islám se nestydí, ale zdá se, že do islámského pravověří má asi tak daleko jako Wir sind Kirche do katolického,“ píše o Khanovi Sulovská. „Khan je sociální liberál a má na krku fatvu za podporu homosexuálních svazků. Kvůli témuž si užil i několik měsíců s policejní ochranou, protože mu vyhrožovali smrtí.“

Khanovi vadí, i pokud jsou ženy nuceny do nošení šátků, a má také problém se stále častější radikalizací muslimů, která probíhá v mnoha islámských komunitách, jež se pořád více uzavírají do sebe.

„Jeho žena a dcery hidžáb nenosí,“ napsala Sulovská a vyjádřila domněnku, že Khan je sekulární muslim, který má umírněnější postoje než mnoho evropských levicových kontinentálních politiků.