Druhou stranou ne ukrajinsko – ruského, ale světového byl Západ jako celek a jeho nositelé a představitelé: Evropská unie, NATO, USA, G7, Obama, Merkelová, McCain, náš Schwarzenberg, Zaorálek atd. Prostě doplňte si…

Před pěti lety to byla sláva před pěti lety. Dodnes je dobré si vzpomenout na provolání tehdejšího zpravodaje z Ukrajiny Jakuba Šánto, která šťastný jako malé dítě bezelstně, jako by to bylo v nejlepším pořádku oznamoval, že se právě uskutečnil, státní převrat a prezident Janukovič byl svržen.

Protiruský Západ se tetelil v orgiích radosti a nadšení nad úspěchem proti Rusku, které přece bylo ve studené válce poraženo a znovu drze zvedá hlavu, kterou je třeba setnout.

To, že bez majdanu by nenastala občanská válka mezi Západem a Východem a že Krym by se znovu nenavrátil do lůna ruské vlasti je očividné.    Porošenko stupňoval válečné štvaní. Jistě  věděl o tom, že lidé od Saakašvalliho záměrně stříleli jak do demonstrantů, tak do policistů s cílem vyvolat konflikt  s Janukovyčem k dokonání převratu.

To, co následovalo, je známé: Podpora prezidenta Porošenka a premiéra Jaceňuka na světové úrovni,  oslavy banderovců a nacionalizace celé společnosti, masová emigrace, chudnutí, masivní korupce a válečné štvaní proti Rusku. Obama, Merkelová, Poláci, Pobaltí, Seveřané včetně všech členských států NATO a EU  tomu zuřivě tleskali.

Zákonitosti vývoje upořádání světa ovšem směřují k rovnováze a nelze je ošálit.

Bipolární uspořádání po roce 1945-8 na Západ a Východ, mělo své vady, ale ve skutečnosti se Sovětský svaz s USA navzájem hlídaly a vždy zabránily tomu nejhoršímu. Konflikty byly ( Korea, Vietnam, Afganistán). Rozhodně  jich bylo méně a než po roce 1991, kdy Sovětský svaz zanikl a Západ vedený USA opanoval minimálně tu naši část světa.

A Západ si to užíval: Následoval jeden útok za druhým a kdyby bylo žalobce a USA se svými spojenci nebyli tak silní, musel by je čekat mezinárodní soud jako v Norimberku. A nemohly by z toho vyjít se zdravou kůží…

Nikdy bychom neměli zapomenout ty mezinárodní a válečné zločiny NATO a „našich spojenců“ v Iráku, Sýrii, humanitární bombardování v Jugoslávii, přepadení Libye a konečně i podpora puče následné občanské války na Ukrajině…

Právě euromajdan v Ukrajině představoval možná ten největší útok na bezpečnost světa, protože se fakticky proti Rusku zapojil největší a nejagresivnější vojenský pak na světě NATO.

Bylo určeno, že Rusko, tak jako kdysi Kartágo musí být zničeno.

Je dobré si vzpomenout na různé proslovy Baracka Obamy, který prohlašoval, že Rusko je již zcela izolováno a nikdo, nikdy s ním nebude jednat. Je dobré si vzpomenout na mezinárodní atmosféru, která panovala.

Ale Západ nečetl historii.

Rusko totiž  odmítlo splnit roli obětního beránka, což Západ nepředpokládal a v rámci zajištění své bezpečnosti ohrožované státy NATO vřele uvítalo rozhodnutí obyvatel Krymu k připojení k Rusku. A když následně naprosto logicky Východ Ukrajiny, Luhansko a Doněcko, obývané ruským obyvatelstvem se rozhodlo pro autonomii či následně samostatnost, věci dopadly -  A TEĎ NATVRDO – přesně tak, jak jsem – v té době v podstatě  bezvýznamný člen ČSSD psal – nově jmenovanému předsedovi vlády Sobotkovi s naivní představou, že také myslí.

Ne nemyslel. A já se i kvůli tomu s ČSSD rozešel. Když jsou blbí, tak jsou blbí…

Od té doby se mnoho událo: Vladimír Putin se rozhodl… Ač se mu Obama smál, že se svou syrskou anabází skončí v bažinách, v podstatě vyhrál Bašárovi Asadovi válku s minimální ztrátou ruských životů a Sýrie se stala okamžikem zlomu a vysmívané Rusko muselo být bráno v potaz znovu jako  světová velmoc v geopolitickém slova smyslu. Ale Rusko netouží po samojediném postavení supervelmoci. Chce spolupracovat, rozložit síly, propojovat. Ví, že svět  nezadržitelně směřuje k multipolaritě.

Zatím se na Ukrajině po dobu pěti let odehrávaly zrůdnosti jedna za druhou a politici i média vášnivě křičela o ruské agresi.  

Úlohu přičinlivého válečníka sehrával skvěle Petr Porošenko a stovky a tisíce nemenklaturních nacionalistických a protiruských ukrajinských politiků. Naposledy chtěl Porošenko a spol.  vyvolat konflikt v Kerčském zálivu po zadržení předchozí posádky a dlužno dodat, že nejen naši profesionální rusofobové z řad poslanců pravice bouřili ve Sněmovně, ale stejně tak například podobně tupá ministryně obrany SRN Ursula von der Leien  chtěla vyhovět Porošenkovi a nahnat do Azovského moře německé válečné lodě, aby Rusku ukázala, zač je toho loket. Ať už je Angela Merkelová, jaká je, v tomto konfliktu se zachovala jako státník,  vynadala Ursule, ale i stejně přiblblému ministru zahraničních věcí SRN Heiko Maasovi, že se chovají jako děti, prostě žádný vojenský střet s Ruskem nestrpí a žádný přesun nebude.

Vladimír Putin není blbec, ale dnešní Východ za pět let znamená kombinaci geopolitického vojenské síly i rozhodující ekonomické síly. A Putin z hlediska geopolitického je v rámci tohoto uskupení uznávanou jedničkou. Rusko –Čína –Irán –Turecko – a….dokonce Indie tvoří  minimálně rovnocenné a svou oddaností věci i připraveností k obětem i vojenské i ekonomické uskupení, které má tah na branku.

Volby na Ukrajině, které navazovaly na  prezidentské volby, musely dokončit, co již bylo řečeno: Ukrajinci si podle svého vkusu rozhodli pro naprosto někoho jiného, než jim doporučovala minimálně Angela Merkelová.

Majdanovec  Porošenko končí.

Ale nejen to.

Vítěz voleb vyhlásil válku všem těm, které předtím Západ podporoval.

To, co není u nás explicitně řečeno, je pro Západ kruté. Zelenskyj přes kategorický odpor velvyslanců G7 vyhlásil plán  na lustraci, čili zabránění působit ve vrcholných státních funkcích všem těm, kdož tak působili v minulém volební období.

Velvyslanci G7 ostře protestovali.

Světový kongres Ukrajinců zuřil.

Ale Zelenskyj odmítl ustoupit.

Už teď se zběžného tisku lze dočíst, že jen na bývalého prezidenta Porošenka je zahájeno pět trestních stíhání.

Staré struktury jsou pod ostrým tlakem…

Zelenského strana Sluha národa jednoznačně zvítězila a jistě bude sestavovat vládu.

Ne, že by nedělal blbiny. Střílí od boku nápady, které jsou často zcela mimo.

Jistě na jedné straně ví, že si nemůže dovolit padnout s Putinem do náruče, ale na druhé straně ví, že se musí s ním dohodnout, minimálně, jak se pokusit ukončit válku na Východě či vrátit zadržené námořníky.

Působí jistě jako střelený člověk, ale na rozdíl od Porošenka zjevně chce válku totální nepřátelství k Rusku  ukončit.

Co víc si Vladimír Putin může přát?

On také nepotřebuje válku. A jistě by se velmi zdráhal se nechat ihned zavléct do nějaké obnovené družby. To není jeho styl.

Ale zklidnění, racionalizace sousedských vztahů je jistě v zájmů všech.

A že se Ukrajina bude pokoušet pokračovat ekonomicky ve vztazích s EU. To je přece fajn

Rusko vyhrálo ukrajinské volby. Bylo to zákonité…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele